„To zní rozumně. Sám si nejsem jistý, jestli byste měla. A jak jste jí odpověděla?“ „Trochu nezdvořile, musím přiznat.“ „Hmm,“ zabručel Jackaby. „Časem možná zjistíte, že vést podobné diskuze nemá cenu. Nebyl to první člověk, kterému vadí, kdo jsem a co dělám, a nejspíš nebude ani poslední.“ „A kdo tedy vlastně jste?“ zeptala jsem se. „Kouzelník? Čaroděj?“ „Už jsem vám říkal, slečno Rooková, že podobnými věcmi se vůbec nezabývám. Jsem vědec.“ „No, jak tedy říkáte tomu, čím se zabýváte?“ „Říkám tomu logické uvažování. Dedukce. Analýza spojení mezi…“ „Tohle nemyslím. Mluvím o té druhé stránce toho všeho. Jak říkáte lidem, jako jste vy — víte, co myslím —, těm, co dokážou odhalit neviditelné?“ „Aha.“ Jackaby přikývl. „Používám výraz jasnovidec. Ale není to ideální označení. Bývá používáno po všelijaké věštce a proroky napříč staletími, ale je to zkrátka výstižné. Vidím jasně. Jsem jasnovidec. Vlastně jediný skutečný jasnovidec, alespoň momentálně. Zabýval jsem se tím docela dost a podle všeho nikdo další, kdo by viděl to, co já, neexistuje. Podobní lidé žili v minulosti, ale nikdy dva zároveň. Jako by ta schopnost umírala s jedním nositelem a znovu se rodila v jiném.“ „Jak můžete něco takového vědět? Jak víte, že zrovna teď není někde v Číně chlápek, který si taky myslí, že je jediný na světě — a další třeba v Austrálii a ještě jeden ve Francii?“ Jackaby vzdychl a zvolnil krok. „Tu naději jsem si uchovával řadu let. Měl jsem spoustu vlastních otázek a hledal jsem
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212397
odpovědi. Existují určité skupiny lidí, velmi staré skupiny, které se o podobné věci zajímají. Vyhledaly mě. Poskytly mi nějaké odpovědi, i když ne tolik, kolik bych si přál, a nebylo to zadarmo. Zdá se, že mi připadla velmi stará a uctívaná role, která bude existovat ještě dlouho poté, co já tu nebudu.“ „Proč zrovna vám?“ Jackaby si odfrkl. „To byla jedna z otázek, na kterou bych býval rád dostal odpověď.“ „Potkal jste někdy předchozího jasnovidce?“ Jackaby se zastavil. Tvářil se vyčerpaně a pohled jeho bouřkově šedých očí se toulal na míle daleko. Zhluboka se nadechl a potom pomalu pokračoval v chůzi. „Ta schopnost se může projevit kdekoliv a u kohokoliv. Příští jasnovidec klidně může být kluk odvedle stejně jako stařenka z druhé strany země koule.“ „Nicméně jste ho viděl, že jo? Kdo to byl? Jackaby udělal mlčky několik kroků. „Ji. Viděl jsem ji,“ řekl nakonec tiše. „Ale raději bych o tom tématu pomlčel.“ Znělo to tak ponuře a definitivně, že jsem raději pro tentokrát přemohla svou zvědavost, a než jsem znovu promluvila, celý další blok jsem nechala pod nohama plynout dláždění mlčky. „Myslíte, že byste mě mohl učit? Nahlížet za iluze?“ „Ne,“ odpověděl Jackaby skoro dřív, než jsem stihla dokončit otázku. „Nejspíš ne. Téměř určitě ne. Jak už jsem vysvětloval, tato schopnost je zcela jedinečná. Jasnozřivost je v daný čas vyhrazena vždy jen jedinému nositeli.“ „A zkoušel jste to někdy?“ zeptala jsem se. „Možná bych se nemohla naučit přesně to, co umíte vy… ale alespoň bychom zjistili, kolik dokážu pochytit.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212397
Jackaby se zamračil, ale postřehla jsem, že ta myšlenka zaujala jeho vědecké já. „Předpokládám, že bychom mohli nastavit určité pokusné hodnoty, měřit citlivost za stálých podmínek a s různými proměnnými, přijít s vnějšími podněty…“ Začal si mne prohlížet se stejně soustředěnou pozorností, jakou věnoval svým podivným nástrojům a ampulkám s nezvyklými chemikáliemi. Bylo to zároveň nadějné a hluboce zneklidňující. „Ještě to zvážím,“ prohlásil nakonec. „Pokud vás tedy definitivně zaměstnám, pochopitelně.“ Sklopil pohled zpět k chodníku. „Určitě to není lehké,“ řekla jsem, „pátrat po těchto věcech úplně sám. Pomoci se asi moc nedočkáte, když není nikdo, kdo by viděl totéž, co vy.“ „Je to tak,“ souhlasil Jackaby. A pak se zarazil. „Ale vlastně ne. Úplně sám nejsem.“ „No, jsem ráda, že vás mohu doprovázet,“ odpověděla jsem skromně. „Vás nemyslím, slečno Rooková. Ale když už jste se o tom zmínila, existuje jedna žena, která tyhle věci vidí — ne úplně stejně, jako je vidím já, ale podobně… někdy. Jmenuje se Hatun. Možná by bylo docela poučné zjistit, co viděla poslední dobou.“ Mířili jsme zpět ke kanceláři, ale teď Jackaby najednou zahnul a vydal se postranní ulicí v opačném směru. „Další jasnovidec? Ale říkal jste přece…“ „Jasnovidec tak úplně není. Její schopnost kolísá. Svět vidí v zásadě třemi různými způsoby a mezi nimi tak nějak… přeskakuje. Někdy vidí svět úplně stejně jako kdejaký prosťáček — třeba jako vy.“ „To teda díky.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212397