98
Elizabeth Subercaseauxová
Jsou chvíle, kdy se spolu necítíme úplně nejlépe. Ne že bychom se neměly rády, já ji vroucně miluji a cítím lásku a podporu i z její strany. A věřím, že i ona svou matku miluje, i když si někdy nerozumíme. Strávila jsem dopoledne zavřená ve svém pokoji, kde jsem třídila papíry. Neustále nacházím staré účty a Johannesovy stvrzenky z banky. Před několika dny jsem mu psala, že vím, že o své finance asi nikdy pořádně dbát nebude, ale že jsem moc stará na to, abych se nadále starala o jeho investice. Je to příliš velká odpovědnost. Napsala jsem mu, ať si najde vhodnějšího poradce, a on se urazil. „S mými penězi si můžeš dělat, co chceš, není nic, na čem by mi záleželo méně. Je s tebou těžké pořízení, Kláro. Jsi příliš hrdá. Tisíckrát jsem ti nabízel pomoc, prosil jsem tě, abys přijala nějaké peníze, ale nebylo to k ničemu. Mám peněz víc než dost. Nevím, kolik mám, a ani nevím, na co by mi byly.“ „Ještě štěstí, že jsem ti je spravovala, kdyby se ti o finance nestaral nikdo, žil bys dnes na ulici.“ „Tak to se tedy mýlíš. Nejlepší způsob, jak spravovat peníze, je ignorovat je.“ Jednou jsem byla u něj doma ve Vídni a nevěřila svým očím, když jsem viděla, v jakém chaosu žije. Klavír byl zavalený účty, dokumenty, balíčky bankovek, kterými mu Simrock platil za jeho skladby, dluhopisy, na něž se nikdy ani nepodíval, protože tomu nerozuměl. Já jsem byla vždycky posedlá pořádkem, takže jsem prvních pár dní strávila úklidem, tříděním papírů na důležité a ty ostatní a vyhazováním všeho, co nebylo k ničemu. Od té doby uplynulo už dvacet let a tehdy jsem se stala jeho účetní. Hovořila jsem s panem Mendelssohnem, příbuzným Felixe Mendelssohna, který se zabýval investicemi. Doporučil mi, abych peníze od Simrocka investovala do pruských státních dluhopisů a ostatní uložila
HUDBA PRO KLARU_TISK.indd 98
10.4.2015 8:34:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212373
Robert Schumann: HUDBA PRO KLÁRU
99
do banky, v níž je měli i Mendelssohnovi. Tehdy byly úroky z dluhopisů nízké, ne víc než čtyři a půl procenta, ale zato jisté. A dohoda s bankou byla prostá – zašlou panu Brahmsovi formulář, on jej podepíše a sdělí jim jméno právního zástupce, aby za něj mohl přebírat úroky a veškeré informace spojené s investovanými penězi. A tak to Johannes i udělal, ale nikdy se pak už nepodíval na žádný papír, ani se nikdy nezajímal, jak na tom s investicemi vlastně je. „Možná jsi daleko bohatší, než si myslíš.“ „Možná, ale když to budu vědět, můj život se tím nezmění.“ V jeho vídeňském domě byly kromě klavíru, postele, několika židlí a stolu už jen dva kusy nábytku. Zbytek tvořily papíry, starý klobouk a všude kolem poházené knihy. Když Johannes neskládal nebo necvičil na klavír, četl. Jemu jsem vděčná za to, že jsem přečetla Goetha. Goethe je jedním z jeho oblíbených autorů. Také Robert jeho knihy miloval. Robert vynakládal obrovské úsilí, abych získala nějaké vzdělání. Čítávali jsme nahlas, hlavně v prvních letech manželství. „Musíš se snažit, moje milá Kláro, život není jen hudba, v literatuře najdeš pro hudbu nedocenitelný materiál.“ Ale až po jeho smrti jsem si nakonec našla čas, abych si mohla v klidu přečíst knihy tohoto jedinečného génia, jehož jsem poznala tenkrát ve Výmaru, když jsem tam byla s otcem na návštěvě. Johannes jeho texty využil v řadě svých skladeb. Totéž udělal i Robert. Jedním z nejkrásnějších děl mého muže je jeho Faust. Začal jej skládat na cestě do Ruska a dokončil nedlouho předtím, než byl hospitalizován v Endenichu. Asi před deseti lety jsem navštívila Goethův dům ve Výmaru a zašla i do Gartenhaus, chaty, do níž se uchyloval pokaždé, když chtěl pracovat a nepřál si být rušen. Jeho výmarský dům na mě udělal hluboký dojem. Klavír Streicher stál na stejném místě, kde jsem ho v roce 1831
HUDBA PRO KLARU_TISK.indd 99
10.4.2015 8:34:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212373
100
Elizabeth Subercaseauxová
zanechala. V místnosti byla neskutečná atmosféra, téměř jsem cítila, jako by tam byl, jako by se nikdy nevzdálil z místa, na němž pravděpodobně trávil celé hodiny přemítáním. Je klišé říct, že všechno má svůj čas. Ale v mém případě čas na četbu Goetha přišel, teprve když jsem byla už poměrně stará. Román Spřízněni volbou mi leží na nočním stolku už několik let. Za nocí, kdy mě vzpomínky na Roberta bolí, jako by od jeho smrti uplynula jen hodina, jej otevřu a znovu se dojímám u posledního odstavce. Zde odpočívají milenci, bok po boku. Nad jejich hroby se rozprostírá klid. Z nebeské klenby na ně shlížejí andělé, tak čistí a klidní, jejich bližní. Jak nádherná to bude podívaná v den, kdy se společně znovu probudí!
HUDBA PRO KLARU_TISK.indd 100
10.4.2015 8:34:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212373