Odborníkovi na čele vyskočila vráska a se zavřenýma očima, aby se vyhnul rozmrzelému výrazu svého zákazníka, upadl do hlubokého rozjímání. Hledání čehokoli pozitivního mezi tím vším se zdálo beznadějné. „Prohnaná zmije!“ zvolal nakonec, spokojený s tím, na co přišel. „V této oblasti je to velmi ceněné zvíře!“ ujistil je. „Děláme z ní salát.“ Tchao Kan se ani nehnul, stejně jako zmiňované zvíře. Jeho společníci vybuchli smíchy. Na tu přezdívku rozhodně jen tak nezapomenou a bývalý podvodník bude ještě dlouho litovat, že do toho obchůdku kdy vkročil. Pro Tiao Tchaje se mnohem snáze našlo jméno Věrný válečník pro jeho tělesnou stavbu a perskou šavli pověšenou vedle nohy, která obchodníka přesvědčila, že tady není radno riskovat. Soudcovi muži naléhali, aby návštěvu v obchodě zakončil sám jejich nadřízený. Ti byl hluboko uvnitř přesvědčen, že takové výstřelky ho nejsou hodny, ale nakonec se nechal přesvědčit. Obezřetně položil na stůl další šňůrku s mincemi, aby se vyhnul jakémukoli jménu souvisejícímu s říší zvířat. Obchodník posoudil vážné vzezření neznámého, který si ho měřil pohledem. Strohost, která z něj vyzařovala, a vousy střižené podle mandarínského zvyku poukazovaly na dobře zaopatřenou a opravdu významnou osobu. Bylo potřeba sáhnout po vyšším umění. Jasně se nabízelo feng-šuej, „umění větru a vody“ odvozené od taoismu bylo v té době velmi v módě. „Docela by seděl Rozladěný vous,“ zašeptal Tiao Tchaj svému společníku Zdatnému býkovi. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212343
Odborník se pustil do analýzy svého zákazníka podle feng-šuej. Jeho povahu si odvodil od držení těla, naděje od toho, jak se oblékal, a jeho strachy z jeho doprovodu. Nakonec řekl, že si prohlédne jeho ruce. Ti se bál, aby neprozradily vzdělance, který nikdy nevykonával manuální práci. Na jednom z prstů měl dokonce mozol typický pro lidi, kteří denně pracují se štětcem. Nic z toho rozhodně nepoukazovalo na obchodníka s obilím. Odborník měl naštěstí ve zvyku nechávat si své závěry pro sebe. „No podívejme, taková ruka se tady jen tak nevidí,“ pravil nakonec. „Vlastně jsem tady jednu takovou velmi podobnou viděl, ale už je to nějaká doba.“ Z pohledu, který na něj upřel, si Ti odvodil, že se jeho přestrojením nenechal oklamat. Jeho řemeslo spočívající v tom, že proniká skrz na skrz do osobnosti svých zákazníků, mu zaručeně prozradilo, že má před sebou významného úředníka z Čchang-anu. Dokonale znal pyšnou povahu takových mandarínů a jejich posedlost inteligencí, o které si mysleli, že jí bylo dopřáno jen jim. Odpověď mu sama od sebe vytanula na mysli. „Myslící hora,“ oznámil, přestože to bylo prazvláštní jméno pro obchodníka. Mandarínovi se na tváři objevil úsměv. Tak dobře mu nikdo neposloužil od dob jeho studií, kdy mu jeho kamarádi nemilosrdně přiřkli přezdívku „Posedlý detaily“. Hned měl lepší náladu, což bylo přesně to, čeho jeho podřízení chtěli dosáhnout. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212343
„Nenechte si to stoupnout do hlavy,“ varoval je Ti, když odcházeli z obchodu, „tihle rádoby vzdělanci svým zákazníkům často podkuřují a přiřknou jim nezasloužené povahové rysy.“ Tchao Kan svižně přitakal, přestože se jeho přezdívka zdála nejblíže skutečnosti. Na ulici bylo živěji, než když vcházeli do krámku. Oslava Devíti císařů byla v plném proudu. Obchodníci z vozíků nabízeli dorty z napařovaných kaštanů zdobené piniovými ořechy a sušeným ovocem. Zvuk bubínků předznamenával průvod, který mířil k městskému chrámu. Místní představenstvo se šlo pomodlit ke Žlutému císaři, aby městu Li-čchüan přinesl ještě lepší budoucnost. Viděli procházet kněží, kteří měli ve vlasech opravdové rudě planoucí tiáry, nesoucí znaky svého náboženství, knihy a květiny. Jakožto představitel města a zároveň ztělesnění vládce kráčel v čele průvodu podprefekt, stejně jako to nesčetněkrát dělal Ti v místech, kde zastával podobnou funkci. „Celé mé mládí…“ řekl nostalgicky. Svou poznámku doprovodil hlubokým povzdechem, i když to nebylo ani šest měsíců, co vedl poslední soud. Ti počkal, až ve svatyni Vodních příkopů a hradeb proběhnou obětiny, a potom se vrátil do hostince, aby se převlékl do nejlepšího oblečení, které měl s sebou. Nepředpokládal, že se hon na zločince změní ve společenskou recepci. Svůj hedvábný háv raději překryl dlouhým cestovním kabátem, aby hostinskému nepřipadal ještě podezřelejší, než už byl. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212343