A. G. R I D D L E
Se zbyl˘mi dvûma muÏi vyrazil pfies planinu. Îena po nich nûkolikrát vystfielila, ale o pûkn˘ kus minula – stfiílela naslepo. Ze skalního hfiebenu se Dorianovi naskytl první pohled na jatka u fieky. Okfiídlené nestvÛry pokryté hlínou a vnitfinostmi trhaly ve zmûti bláta a krve, která vylekala dokonce i jeho, na kusy nûjaká velká zvífiata. Kde se to ocitli? Pfiidal do kroku. UÏ byl skoro u ústí stezky. AÏ zaãne pálit po tábofie, David a ta Ïenská budou muset zaútoãit, vyrazit k nûmu.
– 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212325
Kapitola 20 Kate probudily v˘stfiely následující tûsnû po sobû. Zaposlouchala se. Dva zdroje. Sem a tam. Stfiílely po sobû. Vyskoãila z postele, hmátla po batohu a venku zastihla Mila s Paulem a Mary. „Sbalte se,“ houkla na nû. Bûhala od stanu ke stanu a rychle zadávala povel ke sloÏení na ovládacích panelech. To uÏ byla naprostá tma, v níÏ nebylo vidût na krok; jedin˘mi zvuky byla stfielba, ‰ustot hustého listoví a vûtví v pralese a vzdálené kvílení zvífiat. Kate z toho naskakovala husí kÛÏe. SnaÏila se soustfiedit. âtvefiice honem sklízela vûci, zatímco stany se samoãinnû skládaly. „Co teì?“ zeptal se Paul. Teì uÏ se dalo dûlat jen jedno. „Schováme se,“ odpovûdûla Kate. * * * David zaãínal popadat dech. AtlanÈansk˘m skafandrem sice proniklo pár tfiísek, ale jinak jich látka zadrÏela pfiekvapivû mnoho. Shluk balvanÛ za nimi schytal dal‰í salvu kulek a zasypal je prachem a drobn˘mi kamínky. David zapátral v batohu. Co by mohl pouÏít? Ano. Pfiitáhl si pár hrstí uschlého podrostu, ‰krtl sirkou a zapálil oheÀ. „Hlídej, aÈ to nevyhasne,“ prohlásil a vytáhl z batohu granát. „A kryj mû.“ Pfiikrãil se a rozbûhl se plnou rychlostí k exadonÛm u fieky. * * * Dorian s obûma vojáky uÏ byl skoro v ústí stezky prosekané mezi stromy, kdyÏ se muÏ po jeho pravé ruce vznesl do vzduchu a zakfiiãel bolestí. ¤inula se z nûj krev, kdyÏ vykopl nohama a srazil Doriana na zem. Chvíli visel ve vzduchu tûsnû nad zemí, pak se zaãal zmítat, zatímco jeho krev zbarvovala… – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212325
A. G. R I D D L E
Jednu ze stvÛr. Dorian zahájil palbu. Kulky se zavrtávaly do pfií‰ery i do jeho vojáka, kdyÏ zbraní opisoval rychl˘ pÛlkruh z jedné strany na druhou. Na zelenou prérii se zfiítily dvû z tûch ohavností, jejichÏ ‰upiny se mihotaly a bl˘skaly jako zrcátka. Byly to stroje, nebo zvífiata? Krvácely. Byly Ïivé. A mohly se zneviditelnit. Pole kolem nûj najednou vybuchlo. Na kraji planiny explodoval granát. Okolím se pfiehnala vlna bláta, objevily se obrysy pÛltuctu dal‰ích okfiídlen˘ch nestvÛr a velká zvífiata, která se rochnila v bahnû, se ke znaãné nelibosti zablácen˘ch oblud dala na útûk. Na druhém konci plánû vykfiikl jeden z muÏÛ, ktefií stfiíleli po Davidovi zpoza skalního v˘bûÏku, a vznesl se do vzduchu. Druh˘ voják se obrátil a rozbûhl se zpátky do lesa, ale i on byl sevfien, zvednut a roztrhán na kusy. Jeho kfiik utichl pár vtefiin poté, co ho dravec dostihl. Dorian se otoãil na patû a zapátral pohledem… Tam, kde byl David s tou Ïenou, se nyní ‰ífiil po okraji planiny oheÀ. NestvÛry se fiídí tûlesn˘m teplem. David se je snaÏí zmást, do‰lo Dorianovi. Za sebou uvidûl spásu a ukázal na ni prstem. „Jeskynû. Honem,“ vybídl svého posledního muÏe. * * * David se chopil dal‰ího polena, nechal je rozhofiet v ohni a hodil je do pole. Po kolena sahající tráva byla sice zelená, ale on doufal, Ïe u zemû je dost uschl˘ch stébel na podpal. Pfiinejmen‰ím by mohl chytit podrost na kraji lesa. Staãí jim jedna linie. * * * Kate vnímala, jak se okolní dÏungle mûní. Pohybovala se – kaÏd˘ list, vûtev i strom se hemÏily Ïivoãichy, ktefií zfiejmû prchali pfied neviditeln˘m nepfiítelem. Pak ale Kate zaslechla v˘buchy a ucítila koufi. Co se stalo? Uvûdomila si nové nebezpeãí. V tomto uzavfieném prostfiedí by se mohli udusit. Nejrad‰i by se hned rozbûhla k ohni a na‰la Davida. Ten by se v‰ak zlobil, kdyby to udûlala. To jí bylo jasné a vûdûla také, co musí následovat. – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212325