všude. Tohle není požadavek.“ Osoba v kapuci pokynula k muži na židli. „Tohle je názorná ukázka.“ Při sousloví „názorná ukázka“ sebou muž na židli trhl a napjal se v provazech. Mluvčí ho popadl za rameno, úpění náhle ustalo a vystřídalo jej sípavé, vyděšené dýchání. „Tady hrabě věříval, že krása je jeho rodové právo. Naučili jsme ho, jak se podívat do nitra, a teď už je moudřejší. Štědře přispěl naší věci.“ Pen měla pocit, jako by ji vlastní kůže škrtila. Náhle si intenzivně uvědomovala své jizvy, jako kdyby se jí po tváři plazily larvy. Člověk v kapuci se naklonil blíž do kamery. Oči se mu v matném světle místnosti leskly a Pen viděla, že má modré duhovky s oříškovými a zlatými tečkami. Vybarvení bylo naprosto symetrické. „Tyranie Zrcadlové loterie skončí,“ prohlásil. Nohy židle skřípaly po podlaze, jak otáčel nahého muže ke kameře. Pen chtěla vykřiknout, ale hlas se nedostal ven. Uvízl jí v hrdle – zárodek zděšení – a dusil ji. Pot nahému muži přilepil vlasy na čelo, které se ve světle jediné žárovky osvětlující místnost lesklo. Avšak pod vlasy – tam, kde měl mít obličej – nebylo nic. Hrabě neměl tvář. Bledá, bezkrevná kůže pokračovala neporušená, lehce se propadala v místech očních jamek a lehce vystupovala v místě, kde se měl nacházet nos. Neměl ani uši. Pen si chvíli myslela, že mu zakryli hlavu nějakou tělovou látkou, ale přitáhli kameru tak blízko, až si Pen uvědomila, že vidí, jak se mu v malinkých pórech perlí pot. Jediný rys v děsuplné ploše kůže představoval prostor, ve kterém bývají ústa: temná díra bez rtů s okousanými okraji, jako kdyby ji někdo vytvořil příliš tupým nožem. Nebyla větší než pusa dítěte a její drobnost působila na obrovském, 104
SKLENENA-REPUBLIKA_tisk.indd 104
26. 10. 2015 6:34:56
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212251