Sice ne z té nejlepší školy, z Technické univerzity ve Stockholmu, ale stejně inženýr. A se vzděláním, které ho nestálo ani öre. Dost na tom, že musel skládat maturitu v Härnösandu jen s pomocí matky, která dře jako uklízečka. Brzy se začali bavit o mostech a udělali si další konvici kávy. Lauritz si zašel do pokoje pro nákresy a o hodinu později už byli na stavbě, kde byl Lauritz průvodcem a Hjalmar budoucím vojenským inženýrem lačným po vědění. Hjalmar kráčel rovně s levou rukou za zády, všechny pozdravil zasalutováním a hodnost kaprála nosil na výložkách stejně důležitě, jako by to už byly důstojnické hvězdičky. Uniformu měl perfektní, Lauritz se v duchu ptal, jestli ji v pase nemá zabranou, protože mu seděla, jako by byla šitá na míru. Na levé náprsní kapse měl řadu vyznamenání, jejichž přesný význam byl nejasný, až na kulatou stříbrnou medaili pro nejlepší střelce. Lauritz samozřejmě zahájil prohlídku u přípravny betonu, která se brzy měla stát samým srdcem stavby. Právě teď se tady nic moc nedělo, protože všechny příjezdové rampy už byly hotové, ale nastane doba, kdy to tu bude muset odsýpat, to až se bude lít samotná klenba, což je fáze, se kterou stojí a padá celá stavba. Lauritz ukazoval a vysvětloval a oba velmi opatrně kráčeli vpřed, pečlivě si hlídali, kam šlapou, protože se ani jeden nepřevlékl do pracovních šatů. Obyčejný i hrubozrnný štěrk se sem přiváží dvěma způsoby, z ekonomického hlediska stejně výhodnými. Materiál na stavbu dovážejí jednak lodě, jednak nákladní auta. Lodě mohou kotvit hned vedle přípravny betonu a náklad se výtahy dopravuje rovnou do určeného skladiště. Nákladní auta nacouvají na rampu nad přípravnou betonu a náklad vyklopí přímo do skladiště. Kvůli zimnímu vytápění jsou do všech skladových prostor zavedeny trubky napojené na parní kotel. Cement se dováží k přístavnímu můstku v Lunde, odkud ho náklaďáky vozí rovnou do skladu cementu, kde je místo na deset tisíc pytlů. Takhle Lauritz pokračoval během celého okruhu a ani v nejmenším neměl pocit, že by Hjalmarova pozornost opadala, ačkoli ne98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212078
bylo zrovna pravděpodobné, že by lití betonu uplatnil při stavbách vojenských mostů. To jsou spíše rychlé a provizorní stavby, ocelové konstrukce, které se dají převážet v hotových segmentech. Hjalmarův zájem neutuchal. Lauritz si v duchu rád přiznal, že chlapcova touha po vědění a inteligentní otázky na něj udělaly dojem. Po jejich návratu, mnohem pozdějším, než si Lauritz myslel, byla už Britta doma a rachotila v kuchyni. Lauritz ji pozdravil úklonou a vysvětlil jí, že si s Hjalmarem udělali velmi zajímavou procházku po stavbě. Britta řekla, že ji to opravdu těší, ačkoli přitom vypadala trochu nervózně, a jakoby mimochodem dodala, že mu večeři donese nahoru jako obvykle. Lauritz pochopil toto sdělení jako signál, aby se vzdálil, poklonil se jí tedy, s Hjalmarem si potřásl rukou a zavřel za sebou dveře od kuchyně. Tak takhle se to vyvinulo, řekl si potom v pokoji. Nenastane nic z toho, co si představoval nebo čeho se obával, Hjalmarův nečekaný příjezd domů rozhodl o všem. A až mu Britta v obvyklou dobu přijde naservírovat podnos s jídlem, bude to, jako by se mezi nimi nic neodehrálo. Bez důvěrného šepotu, bez kradmého pohlazení, bez tajuplného úsměvu. Lauritz jí velice dobře rozuměl. Dokud bude syn v domě, nesmí mezi nimi dojít k sebemenší intimnosti. To je samozřejmé, nad tím není třeba dumat. Pokud Lauritz věděl, Hjalmar vyrůstal bez otce. Britta Lauritzovi opatrně naznačovala, že být svobodnou matkou v nábožné vesnici není zrovna lehké, a on se jí z citlivosti či studu blíže nevyptával. Nicméně to musí znamenat, že ani Hjalmar to neměl snadné, například ve škole. Vzhledem k zmíněným skutečnostem je téměř záhada, kde se v tom klukovi bere takové sebejisté chování. A ta mluva, tu se musel někde naučit, teprve teď si Lauritz uvědomil, že v Hjalmarově řeči není sebemenší stopy po nářečí. Chová se a mluví jako kterýkoli z kadetů, s nimiž se Karl stýká na akademii válečného námořnictva. Velmi pozoruhodné. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212078
Chlapec je bezpochyby z vynikajícího těsta, bude-li se někdy v budoucnu ucházet o práci u firmy Lauritzen & Lauritzen, jistě se pro něj vhodná pozice najde. Na rozdíl od synovců Carla Lauritze a Hanse Olafa, kteří snad nemají jiné zájmy než zábavu a volný čas — z jednoho bude lyžařský instruktor, z druhého mazal. Malování Lauritz nedovedl posoudit, to, že podle Sverreho dřímá v synovci neobyčejný talent, neznamená nic, Sverreho pochopení pro bohémské výstřelky občas nezná mezí. Ale hlavně to není žádné povolání a rodinný podnik z toho nebude mít sebemenší radost ani užitek. Carl Lauritz má nesporné nadání na plachtění, už nyní sklízí úspěchy na juniorských závodech v Saltsjöbadenu i Sandhamnu, na veškerou dohlednou budoucnost zůstane v rodině jediným jachtařem. Jenže plachtění je jen sport, se kterým s přibývajícím věkem zcela přirozeně skončí, tak jako Lauritz. Ten se teď plaví pouze pro potěšení. Ale především to není o nic pořádnější povolání než malířství, na tom se nedá vystavět život, rodina, obživa, technický a obchodní rozvoj firmy a… Jeho úvahy zastavilo mrazivé prozření, tohle ho ještě nikdy nenapadlo. Je to snad až tak zlé, že Oscarovým synům jsou povolání a budoucnost zkrátka lhostejné? Věcně vzato nikdy nebudou muset pracovat, aby se uživili, vždyť jenom berlínské a drážďanské nemovitosti by celou rodinu zaopatřily na generace a generace. Lauritz předpokládal, že to chlapci vědí, i když v rodině se o penězích nikdy nemluví. Opravdu si představují zcela vážně, že jejich život bude sestávat především z plachtění, lyžování a malování? Ne, to přece není možné, to by bylo přímo nelidské, nemluvě o tom, že nekřesťanské, i když zrovna to druhé pro kluky bohužel zhola nic neznamená, stejně jako pro většinu rodiny. Jak to jen mohlo dopadnout tak špatně? Ale ne, zbytečně se rozčiluje. Jsou ještě tak mladí. Carlu Lauritzovi chybí rok do maturity.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212078