zády, dal mu nějaký pokyn. Šel krok za mnou, jako stín. Přemýšlela jsem, co se asi děje v kanceláři, nějaká další část jednání, které jsem nesměla být svědkem. „Díky,“ řekla jsem mu, když jsme došli zpátky do šatny. Usmál se na mě a poprvé se mi zadíval do očí. „Není zač,“ řekl. Když se usmíval, byl úplně jiný. Nakonec jsem se rozhodla, že je celkem v pohodě, stejně jako jsem se rozhodla, že Norland stojí za hovno. Na odchodu trochu zaváhal. „Copak?“ „Jen jsem ti chtěl říct,“ řekl, „že tam budu. Příští víkend. Dohlédnu na to, aby nebyly problémy.“ „Díky,“ řekla jsem. Odešel pryč chodbou a já jsem přemýšlela, jestli bych měla čekat, že budou potíže. Nic takového jsem do svých úvah nezahrnula, ale asi nemůžu čekat, že dostanu dva a půl tácu za večer, a přitom se tam nestane nic neobvyklého…
Když se Caddy o týden později vrátila ze St. Lucie, řekla jsem jí o své schůzce s Fitzem. Byly jsme v šatně, čekala jsem, až se nachystá, abychom mohly vyrazit do klubu. „Chce, abychom tancovaly na večírku u něj doma,“ řekla jsem. „Chce nás obě – tebe i mě.“ Chvíli na mě zírala a pak se uchechtla. „Vážně? A proč se mě teda nezeptal osobně?“ „Byla jsi pryč,“ řekla jsem a doufala, že to bude znít přesvědčivě. „Co myslíš? No tak, bude to sranda, když tam budeš taky.“ Sevřela rty. „Já nevím, Gen. Nekouká z toho nic dobrého,“ řekla. „Párkrát jsem tam už byla a nechci znovu.“ „Nic dobrého? Jak to?“ Neodpověděla, jen si obula sandály a pohrávala si s řemínky. „Říkala jsem si, že jsou za to slušné peníze,“ řekla jsem. „Jo. Jde jen o to, co za to musíš udělat.“ „Fitz říkal…“ 100
POMSTA PRILIVU.indd 100
8.10.2015 10:12:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211912