„Takže myšlením se nedá dojít ke svobodě? „Ano, ale je to těžké. Jsme svobodní, když jsme schopni vyhnout se svým automatismům. K tomu je nutné přestat věřit ve věci, které jsme pokládali za dané.“ A zase dál bhat. Pema večeří s námi, tentokrát potichu. Po večeři mě poprosí, zda bych jí nepůjčil svou knihu, překlad Sto roků samoty do angličtiny, na který jsem narazil v Káthmándú. Popadne knížku a odběhne s ní do kuchyně. Rozkládám Thomasovu mapu a představuji si, jaké by to bylo běžet po jejích svazích a vrstevnicích. Studuji trasu, která nás čeká v příštích dnech, až budeme dobře aklimatizováni a bude příznivé počasí. A přemýšlím o nejzajímavějších akcích, které by se daly podniknout zítra, pozítří… „Tihle pseudohorolezci… A ti novináři, kteří o tom píšou…,“ stěžuje si Alexandr a hodí na stůl relativně nové číslo jednoho amerického časopisu. „Jako kdyby nikdo jiný žádné zajímavé akce nedělal…“ „V dnešní době nejsou oblíbené zajímavé akce, ale ty, které jsou zvláštní. Jsou obtížně pochopitelné, vyžadují čas. Oblíbené je to, co je působivé,“ komentuje Alexandrovu řeč Thomas. „Co je působivé, je snadno pochopitelné, předžvýkané, ozdobené čísly, odkazy… Bez odkazů si dnes nechceme udělat čas na posuzování věcí.“ „Je škoda, že horolezectví také dospělo až sem. Bývalo uměním a stal se z něj sport… Hvězdy využily výstupů, které se dobře prodávají, zatímco ti, kteří patřili mezi elitu, se stali outsidery. Jsme tím vinni i my, protože jsme se nedokázali ozvat. Nebo jsme chtěli víc času trávit lezením a hledáním nových cest, než tím, že bychom mluvili o tom, kde jsme kdy lezli a jak.“ „A kdo je brán jako elita v horolezectví?“ ptám se, protože to nevím. „Na závodech se to pozná snadno, existuje elita, oblíbenci a pak ti ostatní,“ říkám ironicky. „Máme časomíru, která nelže, subjektivní výklad přebije klasifikace a s ješitností skoncují stopky. “
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211874
„Alpinismus je umění. A umění se sportu velmi podobá. Je to hledání dokonalosti. Ale proč tu dokonalost hledáme?“ ptá se Thomas a hned sám sobě odpovídá: „Když ze sebe vydáš všechno, co dokážeš, když běžíš, co nejrychleji to jde, když slezeš to nejnebezpečnější nebo vytvoříš to nejkrásnější dílo, může to mít jen dva důvody: lásku nebo strach. Ze strachu ze smrti byly napsány jedny z nejkrásnějších stránek dějin horolezectví, protože nesmíme zapomenout, že pro mnoho zemí tohle byl jeden ze způsobů vedení války. Ze strachu byly také stvořeny jedny z nejkrásnějších děl v dějinách. Láska, tak to nemusím komentovat, ta je hybatelem všeho. A ve sportu často hraje roli sebeláska. V horolezectví však, když chtěli dát přednost sebelásce před láskou k druhému, jejich dílo se začalo bortit. Takové jsou dějiny člověka, dějiny sportu, a konec konců i dějiny horolezectví. Elita, dějiny, to vše je určováno tím, co je nejoblíbenější, a nejoblíbenější je vždy úspěch. Často aniž by záleželo na tom, jak se k tomu úspěchu dospělo.“ „Ale taky existuje něco jako etika!“ reaguje energicky Alexandr. „Alpský styl! Postupuješ sám za sebe, pořád vzhůru, bez fixace, bez stavění táborů. Elita musí stále hledat hranice alpského stylu. Zdá se však, že mimo horolezeckou komunitu styl nikoho nezajímá, protože se nedá vyjádřit číselně.“ „Ano, ale styl, to jsou jen určité normy, které jsme si vymysleli, abychom definovali jakoukoli aktivitu pro její další klasifikaci. Vždyť jdeme sami proti sobě,“ říká Thomas zamyšleně. „Existují styly v malířství, v hudbě… Ve vrcholovém sportu je etika rovnost.“ „Počkat, Thomasi, ty víš, že každý člověk je jiný. Rovnost neexistuje od narození. Někdo se rodí silný, jiný rychlý, někdo citlivý a někdo hrubý. A jak vyrůstáme, rovnosti je čím dál míň! Ty máš nějakou minulost, neseš si nějaké dědictví, znalosti, schopnosti, kterým se postupně učíš a které tě utvářejí, a to vše tě odlišuje od ostatních,“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211874
argumentuje pádně Alexandr. „Etika ve sportu je respekt. K horám a k ostatním.“ „Špatně jsem se vyjádřil,“ zamyslí se Thomas. „Etika je rovnost v možnostech. Ale v dnešním světě, kdy je člověk zatížen tak velikým dědictvím, dědictvím generací, staletí, se nedá mluvit o rovnosti možností. Podívej, pro nás je velmi snadné mluvit o etice alpinismu, protože alpinismus je pro nás koníček. Ale vzpomínáš na svoje začátky, kdy ses alpinismem živil? A že to byly těžké expedice! Je jednoduché mluvit o etice, když skutečnost je od tebe vzdálená. Je snadné mluvit o rasismu eticky, když bydlíš v lepší čtvrti. Je snadné mluvit o svobodě v zemi, kde už roky nebyla válka. Je snadné mluvit o ekologii v zemi, která svůj odpad vyváží do jiných zemí. Etika a morálka, to jsou koncepty vycházející z blahobytu, ne z bídy.“ „Nemyslím si. Etika je univerzální. Spočívá v nepsaných, ideálních pravidlech, která se však nerodí z myšlení vzdělanců, ale z lidské přirozenosti. Nezabít je etické, ale kdyby tě někdo chtěl zavraždit, zabiješ ho. Lézt v alpském stylu je etické, ale když vidíš, že by ses zabil, natáhneš fixní lano. Problém začne, když výjimku proměníme v pravidlo s odůvodněním, že se to tak předtím už dělalo.“ „Možná máš pravdu. Hory jsou jedno z mála míst, kde zatím neexistují psaná pravidla. Je to poslední místo, kde je stále naprostá svoboda. Nemyslíš, že to s tím stylem je právě pokus o omezení svobody? V čem je lepší dosáhnout vrcholu v alpském stylu než s kyslíkovými bombami, lékařským vybavením, tábory postavenými nosiči a s fixními lany? Copak oni na to nemají právo?“ „Problém není v tom, zda na to mají právo, ale v tom, že se tak uzavřeme v bludném kruhu. Ve jménu práva na svobodu se pouštíme do věcí, které jsme nikdy dělat neměli. Člověk se vždycky chytá precedentů jako ‚tys to předtím taky udělal‘. Takže člověk má právo vydělat prachy spekulacemi? Nebo krádežemi? Nebo vypálit les, aby mohl
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211874