důchod. Když si brali hypotéku, podepisovali papír, že kdyby někdo z nich zemřel, banka automaticky odepíše čtvrtinu dluž né částky. Cecilie by tedy na jeho smrti mohla dokonce vydělat, a pak by se mohla v klidu muchlovat s tím svým zatraceným… – …ale člověk taky musí umět odpouštět, řekl bych, vždyť spolu máte takovou hromadu dětí. Tina tehdy taky byla mladší a Magnus jí byl nevěrnej se vším všudy, něco si začal s kolegyní z práce a táhnul to s ní víc než rok, to teda sakra nebylo správ ný. Kdežto ty jsi akorát v opilosti udělal pěknou pitomost… No dobře, pak tu ještě byla tamta druhá, ale to už je nějakej pátek, jinak jsi přece ve všem vzornej. Podle mě je k tobě Cecilie trochu moc tvrdá, pokračoval Carl, John se však na jeho slova nedokázal pořádně soustředit. – Musíš bojovat. Nic jinýho nám nezbejvá. John přibrzdil, snažil se držet v bezpečné vzdálenosti za au tem před sebou. Provoz začínal poněkud houstnout, sakra, že nemůžou ty zatracené silnice dělat širší? Tahle nedostatečná infrastruktura ho vždycky rozčilovala a dnes tomu nebylo jinak. Možná mu to teď jde na nervy víc než jindy. – Ale co když má Cecilie někoho jinýho? Co když je za tím tohle? Takže to konečně vyslovil nahlas. Odhalil své slabé místo, naznačil Carlovi, že je ohrožena jeho mužnost. Je i pro Ceci lii takhle těžké o jeho úletu mluvit před ostatními? Odhalovat partnerovo tajemství – je to pro ženu stejně nepříjemné jako pro muže? Měl pocit, že sám sebe ponížil, jako by už své ženě nestačil. Za těmi slovy se skrýval náznak, že má jako muž jisté nedostatky, že se jeho žena musí obrátit na někoho jiného. Což přirozeně nebyla pravda, zároveň však věděl, že kdyby se tím zabýval dostatečně do hloubky, zrnko pravdy by se v tom našlo. Vyspal se snad s Nike proto, že mu v manželství něco chybě lo? Pokud by měl být až bolestně upřímný, odpověď na tuhle otázku by rozhodně zněla ano. Člověk pořád něco hledá, i když to, po čem touží, ani není reálné, je to jen bublina opředená mýty. Onen prvek vzrušení, který mu může poskytnout pouze chvilková zamilovanost, v trvalém vztahu prostě chybí. To John
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211872
věděl. V trvalém vztahu se člověk vzrušení a různých výstřelků vzdává, moment překvapení se vytrácí. – Jestli někoho má, tak jste si kvit. V tom případě nad tebou nemá navrch, poznamenal Carl. – Ale pořád je to ona, kdo chce rozvod. – No jo. Ale alespoň to nebude všechno na tebe. Můžeš to obrátit proti ní. Ostatně ona vůbec netuší, do čeho jde. Rozvod s pěti dětma na krku, zvlášť když je to nejmladší málem ještě novorozeně? Podle mě je Cecilie akorát pěkně zmatená. Jenom jí na všechno kývej a nech ji bejt, uvidíš, že se časem zklidní. Hele, nechceš se někdy sejít? Už jsme se šíleně dlouho neviděli. V pozadí někdo něco říkal. John už bude brzy u školky, Grétka bude zklamaná, že ji nepřišla vyzvednout Cecilie. Ráno se ho snad stokrát zeptala, kdy už se maminka vrátí. John odpovídal vyhýbavě, řekl jí, že maminka bude doma večer. A Grétka byla celá šťastná. Zatracená Cecilie, chová se tak hrozně sobecky! Jak může stavět vlastní potřeby před potřeby dětí? Znovu v něm začalo palčivě doutnat podráždění. Potřeboval by útěchu. Ně koho, kdo by mu řekl, že to nějak přežije, že se z toho dostane. – Cos tehdy dělal ty? Jak jsi to, když bylo nejhůř, všechno zvládnul? Carl si povzdychl. – To se mě lidi ptají pořád. Já nevím. Prostě se snažím na to moc nemyslet. Sem tam, když jsem na dně, si dám panáka whis ky, abych si spravil náladu. Podle mě musí bejt člověk rád, že jsou všichni zdraví. John si dokázal Carla živě představit. Jak pobíhá mezi dět ským pokojem a kuchyní. Jak si dává doušek alkoholu, který uvolní to nejhorší úzkostné sevření. Jenže když si člověk nedá pozor, může taky dopadnout jako Christina, jeho tchyně. Může se z něj stát alkoholik. – Ale teď už je to mnohem lepší. Ty nejvážnější problémy se uklidněj, pokračoval Carl. – Člověk si zvykne. A taky neřešíš pořád jenom nějaký krizovky. Spoustu dní je to pohoda. Posled ní dobou mám dokonce pocit, že mi celkem vyhovuje, když se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211872
trochu něco děje. Co by si jeden počal, kdyby byl pořád jenom klid? Kristepane, to by byla otrava. No jenom si to představ. Pořád jenom tak sedět a koukat z okna. Žádný starosti. Dostal bys rakovinu už jenom z tý čirý nudy. – To zní dobře, poznamenal John. – Vezmu si to, cos mi řekl, k srdci. Je fajn slyšet někoho, kdo to zvládá a přitom si zachoval zdravej rozum. – Nojo, sakra, zasmál se Carl. – Ber to jako výzvu. A věř mi, bude líp.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211872