23 „Pryč.“ Zvuk toho slůvka rezonoval Emmě hlavou, odrážel se jak ozvěna, ale smysl nedával. Co myslela tím „pryč“? Znovu se nachýlila a na hlédla do kočárku, říkala si, že se určitě zmýlila. Zvedla oči k Natashe a dívka jí pohled opětovala. David stál bez hnutí stranou, jen na dce ru civěl. Všichni byli nehybní – strnulí – jako postavičky z obludného živého obrazu. Ticho pročísl hrdelní výkřik bolesti. Emma tušila, že se z ní dere ven, zadržet ho už nedokázala. Vrhla se na Natashu, nejraději by ji zardousila, jenže dívka na svou ochranu využila kočárek, strhla ho na stranu, aby na ni Emma do otevřených dveří nedosáhla, a chladné, prázdné oči jí náhle planuly. David stál jako přikovaný a dál tupě zíral na dceru, ani se ji nesna žil bránit, ani ji Emmě nepomohl chytit. Natasha jako by zničehonic nabrala sílu – odstrčila golfky bokem a natáhla k Emmě ruku. „Posaďte se,“ křikla do Emmina jekotu. „Jestli ještě někdy chcete vidět to svý dítě, tak se okamžitě posaďte.“ Emmě se nechtělo poslouchat. Odstrčila Natashu stranou, zadním vchodem vyběhla ven a s divokým pohledem v očích se rozhlížela po zahradě, jestli tam Ollie náhodou někde není. Prudce se otočila, sprintovala po cestičce a otáčela hlavou ze strany na stranu, zda její chlapeček není schovaný někde v roští. „Ollie,“ vykřikla a zoufale toužila zaslechnout, jak jí jeho hlásek odpoví. Nic se však neozvalo. Vyběhla brankou na hlavní. Nikde nikdo. Ani jediné auto v dohledu. Okreska, napadlo ji. Možná bude na okresce. Oběhla průčelí domu, volala synka jménem a mezitím pobrekávala. I silnička táhnoucí se podél zahrady zela prázdnotou. Emma si na vozovce dřepla na bobek a složila hlavu do dlaní. „Ollie,“ zařvala znova, zatajila dech a čekala na odezvu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211871
Ticho. Ani nevěděla, jak dlouho už se tam na vedlejší silnici choulí, když ucítila, jak ji objaly Davidovy ruce. Něžně ji zvedl a vedl ji zpátky k domu – za Natashou. „Co to provedla, Davide? Co provedla s Olliem?“ David jí neměl co odpovědět. Víc než po čemkoliv jiném za celý život toužila Emma toto manže lovo dítě zabít, a jakmile ji David nasměroval do dveří, okamžitě se na Natashu vrhla, ruce jako pařáty. David Emmu za máchající paže chy til a znovu si ji k sobě přitiskl, vzlykala a zuřila v jeho pevném objetí. „Šš, Em. Musíme ji vyslechnout. Jestli ho někde ukryla, je potře ba naslouchat, abychom ho zase co nejrychleji našli. Prosím tě, Em, posaď se a vyslechni si, co má na srdci. Moc tě prosím. Chci ho najít stejně jako ty. No tak, lásko.“ Celou rozrušenou a rozechvělou nenadálým chladem ji David za vedl k židli. I ona ale cítila třas jeho těla. Ztěžka dosedla na sedátko a z očí jí vyhrkly slzy. Urputně si hryzala spodní ret, zoufale se sna žila ovládat, dokud jí Natasha nepoví, kam dala její dítě. Pak si pro malého bude moct zajít. Za pár minut ten zlý sen snad skončí. Nadále se na Natashu – holku, kterou nepoznávala – zděšeně dívala a v duchu se kojila nadějí, že je to celé jenom nějaká propracovaná hra. David si k Emmě přisedl, vzal si její ruku do dlaní a Natasha se přemístila na druhou stranu stolu. Pohledem divoce těkala mezi Davidem a Emmou, ani na jednom z nich nespočinula očima déle než vteřinu. „Cos to provedla?“ zeptal se David klidným hlasem, přesto Emma zaslechla třaslavé tóny, které se usilovně snažil potlačit. „Ollie je v bezpečí, Davide. Tvýmu milovanýmu chlapečkovi nic ne hrozí. Bylo ti takhle i tehdy, když jsi přišel o mě?“ Natasha se se zvrá ceným úsměvem na chviličku odmlčela. „Ne – myslela jsem si to.“ Emma nedokázala zadržet sten, který se jí vydral z oteklých rtů. Takto se před nimi Natasha ještě nerozpovídala a její tichý, trochu výše položený hlas s manchesterským přízvukem zněl jako hlásek dí těte. Vyřčená slova ovšem byla slovy ničemy. „Viď, že jsi mu neublížila?“ vyzvídal David tiše, úpěnlivě. „Je to ještě malé dítě. Schovala jsi ho někde? Co od nás chceš? Tak mi to pověz, Natasho, a pak pro něj můžeme zajít.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211871
Natasha se zachechtala. Skutečně se zachechtala – v tom smíchu ale nebyla ani kapka humoru. „Venku není, Davide. Už jsem ti to říkala – je pryč. Odvezli si ho.“ „Volej na policii,“ pobídla Davida Emma, aniž by z nevlastní dcery spustila zrak. „Natasho, jsem přece tvůj táta. Nejsem jenom David – jsem tvůj táta. Řekni mi, v čem je problém, a společně ho vyřešíme. Ale v tuhle chvíli musíme najít Ollieho, takže teď zavolám na policii. Postarám se, abys neměla potíže. Platí, miláčku? Víme, žes hodně zkusila, ale slibuju ti, že všechno dáme do pořádku.“ Zvedl svůj mobil, který ležel na stole, a nespouštěl z dcery oči. Natasha jen mlčky sledovala, jak David ťuká na displej. Pak se na telefon zadíval, znovu něco zmáčkl, a když vzhlédl k dceři, jeho ne chápavý výraz jí na tváři vyloudil stopu úsměvu. „Nefunguje, Davide. Ani ten Emmin. V telefonech já se totiž vy znám. Celý roky je kradu, vrtám se v nich. Ta tvoje nablblá aplikace mě fakt nemohla zaskočit – jsem odbornice.“ Emma na tu cizí holku před sebou jen mlčky civěla. Natasha ale ještě nedomluvila. „A zapomeňte, že byste se odkradli do ložnice a brnkli si tamodtud. Pevný linky jsou mimo provoz – kromě tý, co je tady. Hovory můžete přijímat – to kdyby volaly ty inspektorky –, nikam se ale nedovoláte. Mým úkolem je postarat se o to, abyste nemohli přivolat fízly. Chápete?“ Emmina poslední naděje se rozpadla v prach a s ní se roztříšti ly i poslední zbytky důvěry v tu holku, její střepy jí probodávaly všechny orgány jako rozbité sklo. Tady nešlo o kvapné rozhodnutí, o nával žárlivosti navrátivší se dcerunky – to vše bylo pečlivě na plánované. „Jsem teď jediná, kdo má telefon,“ zvedla v ruce mobil, který Emma dosud neviděla. Že by právě ten včera skrývala v kapse mikiny? Nata sha ale ještě neskončila. „Řeknu vám, co máte dělat, jakmile dostanu pokyny. Pak se Ollie bude moct vrátit a já budu moct zmizet domů. Chápeš to, Davide?“ David se ani nepohnul. Odložil svůj telefon a jen na dceru zíral se strohou tváří v jasném kuchyňském osvětlení. Emma zavřela oči a představila si svého chlapečka. Ollieho. V nitru po synkovi naříkala; zvuk i obraz se kolem ní slily vjedno a vymkly se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211871