Nezkrotní
lidé dělají. Až přijdete k plotu a zavoláte ho, přijde k vám. A bude s vámi rád, i když nebudete mít cukr!“ Z davu se ozval chechot. Nedovedli si představit, že někdo může nosit v kapse cukr pro koně. „Petra nemusíte pobízet ani bičem, ani ostruhami. A přesto pro vás poběží třeba až na konec světa!“ Mluvila tak vážně, až se jí v očích zaleskly slzy. Ve svém nadšení pro Petra úplně zapomněla na svou plachost. Stála vzpřímeně a zvýšeným hlasem promlouvala k přítomným. Pak laskavě zdvihla Petrovi hlavu. A kůň stál jako skála. „A je stále stejný. Nikdy se neunaví. Můžete na něm jezdit denně. Nikdy nezchromne. Je jako ryzí zlato! Za to se vám mohu zaručit!“ Odmlčela se a oddechla si. Pak smutně dodala: „Chci ho prodat někomu, kdo s ním bude vlídně zacházet. Ale kdo by s ním mohl zacházet jinak než vlídně?“ Opět se odmlčela. V davu nastal rozruch. Všichni se marně snažili přiblížit se ke koni. „Chcete mi někdo nabídnout cenu…“ „Tři sta!“ zvolal jeden muž. „Tři sta padesát!“ „Čtyři sta!“ „Pět set dolarů!“ „Pět set padesát!“ Na to, že to byli dobytkáři, nabízeli hodně, ale Haines věděl, že to dělají kvůli dívce, a ne kvůli koni. A přestože v nedalekém vězení byl muž, který mu zachránil život a potřeboval vyplatit, Haines věděl, že kdyby ty peníze měl, připojil by se k ostatním. Kovbojové teď odstoupili, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211864
Dcera Dana Barryho
protože už nemohli jít s cenou výše. Nyní cenu zvyšovali jen rančeři. Ale Joan je zadržela slovy: „Nepotřebuji víc než pět set dolarů. Kdo nabídl tu částku…?“ „Já!“ ozvalo se zároveň sedm hlasů. Dívka v rozpacích potřásla hlavou a zeptala se: „Kdo to nabídl?“ „Já jsem to nabídl!“ odpověděl hubený Jud Carter a tlačil se davem. „Tak Petr je váš!“ Ostatní začali hlučně protestovat. „Měla jste ho prodat za nejvyšší nabídku, dámo! Musíte ho tak prodat!“ „Ale pět set dolarů je všechno, co potřebuji. Ubohý Petr!“ hlesla dívka. „Tak dobrý kůň!“ V záchvatu zármutku obrátila pozornost ke koni a zapomněla na vyšší nabídky. „Tady jsou peníze,“ řekl Jud Carter a vystoupil za ní na verandu. „Naštěstí jsem je měl u sebe!“ Smekl klobouk a zamával jím, neboť se domníval, že se stal významnou postavou v tomto příběhu. Zapomněl však na to, že svým hubeným, prací zkřiveným tělem tvoří směšný kontrast s půvabnou dívkou. Dívka přijala peníze, odměnila ubohého Juda rozechvělým úsměvem a objala Petra. Zevlující dav byl svědkem toho, jak jí vytryskly slzy z očí, a viděl, jak zvedla Petrovu hlavu a přitiskla mu tvář k nosu. Pak se otočila a odešla. Petr se obrátil a rozběhl se za ní, přičemž se na verandě zvedl oblak prachu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211864
Nezkrotní
Jud Carter ho dohonil a zavedl ho zpět před verandu, kde byl obklopen hlučným smějícím se davem, pronášejícím různé poznámky na jeho adresu. Ale Joan zatím spěchala rychlým pružným krokem ulicí. Došla k rozlehlé nízké budově soudu a obecní správy. Pak se zeptala starého vysloužilce stojícího u dveří, kde má kancelář soudce Conley. Stařec narovnal záda a s úsměvem ji zavedl až k soudcově svatyni. „Všichni jsou tak vlídní,“ pomyslela si Joan, když vstupovala do kanceláře. „Všichni ti muži jsou tak jemní, že se divím, proč mi matka bránila stýkat se s nimi. Proč to dělala?“ Stanula před soudcem Conleyem. Když se obrátil na otáčecí židli, stařec zavírající právě dveře na něho významně mrkl. Conley proto potlačil úsměv, zamračil se a zakašlal. Joan ustoupila o krok zpět. Ale v následujícím okamžiku ji soudce vyzval, aby se posadila. A když mu zmizely všechny vrásky z čela, zdálo se jí, že je právě takový jako ostatní muži – dobromyslný a ochotný. Pak se sklonil nad jejím křeslem a rukou se opřel o postranní opěradlo. Byl u ní tak blízko, že se musela zaklonit, když se na něho chtěla usmát. Usmála se, ačkoli její srdce bylo plné obav, nadějí a zármutku zároveň. Zjistila, že úsměv působí na muže přímo zázračně. Dívčí úsměv rozžíhal světlo v jejich očích a dodával jim na mladistvosti. To se stalo teď se soudcem. Usmál se na ni nanejvýš přívětivě a zeptal se: „Co vás tíží? Ptám se vás tak, protože lidé ke mně při100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211864