MO HAYDER
teprve pak vám povíme, co od vás chceme. Prostě si takhle chceme zajistit, že uděláte, oč vás požádáme.“ „Zoufalství,“ říká Molina a posunuje si brýle výš na nos. „Opravdové zoufalství.“ „Přesně tak, pane Molino. Zoufalství je něco jako svaté vytržení, jestli to chcete slyšet.“ Honey rozhání kouř z bankovek planoucích v kuchyňském dřezu. Se zájmem se na ně dívá. „Viděli jste někdy ten film Hunger Games?“ „Ne.“ Molina vrtí hlavou. „To nemohu tvrdit.“ „No, nic si z toho nedělejte – o nic jste nepřišel. Vlastně je to oslovský film, ve kterém se přiblblá hollywoodská děcka navzájem zabíjejí, aby si zachránila krk. Zoufalství, jak říkáte.“ „To zní zajímavě,“ poznamenává Molina. „Ani ne.“ Honey pouští vodu z kohoutku, aby uhasil doutnající peníze, a dívá se, jak hromádka syčí a pouští páru. Pěchuje popel do výlevky, rozstřikuje vodu po dřezu a myje ho. Nakonec si osušuje ruce utěrkou. Otáčí se a tváří se překvapeně, že na něj celá rodina mlčky civí. „Heleďte, přestaňte se na mě takhle koukat. Tady se bude dít něco úplně jiného než v tom pitomém filmu. Tahle představa je úplně absurdní – takže ji rovnou pusťte z hlavy. Rozumíte mi? Rovnou tu představu pusťte z hlavy.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211715
Psí žrádlo
Matilda dlouho potlačovala slzy, ale teď už je nedokáže zadržet. Nemůže si je utřít, takže se musí spokojit s tím, že odvrátí obličej a zaboří ho do rukávu halenky. Slzy se jí tiše vpíjejí do látky. V místnosti se ozývá hluk a ona zvedá hlavu. Honey stojí na opačné straně stolu a olizuje si prsty, jako by si je chtěl ochladit. Dává si ruce v bok, sklání se a upřeně hledí na hromádku cenností. „Tohle muselo stát spoustu peněz. Vidím tu spoustu prima věcí.“ Kroutí hlavou, jako by ho nikdy nepřestalo udivovat, kolik a za co lidé utrácejí. „Spoustu prima věcí.“ Molina, který si mezitím zapálil velmi tenký doutník a teď si ho přehazuje mezi zuby, jako by byl v nějakém filmu Clinta Eastwooda, nastavuje Honeymu dlaně a ten mu do nich vsypává pár šperků. Matilda vidí v jeho tlustých prstech svůj snubní prsten a řetízek. Molina chvíli stojí a rozhlíží se po kuchyni, jako by se snažil najít nejvhodnější místo, kam šperky odhodit. Ty nejspíš skončí v odpadkovém koši. Odpovídalo by to tomu, jak se tihle dva chlapi chovají. Jenže Molina to řeší jinak. Míří k Míšině misce a vhazu99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211715
MO HAYDER
je zlato do žrádla, načež se sklání a důkladně mísí šperky se žrádlem. Honey zatím přechází k dřezu, kde si Míša stále drápe packami krk a přeskakuje z nohy na nohu. „Nesahej na ni!“ křičí Lucia. Honey k ní zvedá oči a usmívá se. Je to rozostřený idiotský úsměv, jako by Honey nedokázal dost dobře určit, odkud se tenhle zvuk bere. Odepíná Míšino vodítko od obojku, a než fena stačí odpelášit pryč, bere ji do jedné ruky. Míša se kroutí a vzpouzí, ale on ji nese ke stolu, kde ji pokládá, sklání se nad ní a pokládá si oba lokty podél jejího drobného hrudního koše, aby mu nemohla uniknout. Zvedá hlavu a nedočkavě hledí na Molinu, který si neustále přehazuje psí žrádlo se zlatem z jedné ruky do druhé, jako by hnětl těsto. „Na co se koukáte?“ říká Honey klidně a ani nezvedá hlavu k Oliverovi, který oba muže pozorně sleduje a těká očima sem a tam, jako to dělá vždy, když se soustředí. „Na co se jako koukáte?“ „Na vás.“ Honey cepení, jako by přemýšlel, zda se má urazit. Nakonec se však jen usmívá a zvyšuje tlak na Míšin krk. „Neubližujte tomu psovi,“ vybízí ho Oliver klidně. „Není třeba mu ubližovat.“ Honey se na něj stále nedívá. „Držte hubu. Naučte se aspoň tohle – kdy držet hubu.“ Sklání trup, tiskne se celou vahou na Míšinu páteř, natahuje předloktí k její tlamě a otevírá jí palcem a ukazováčky čelist. Míša škube hlavou ze strany na stranu, ale Honey ji drží pevně a významně se přitom dívá na Molinu. „Tak dělej. Nečekej. Udělej to hned.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211715