Cestou k jihu se Bond z opatrnosti rozhodl mlčet, navzdory Kobusovým neobratným pokusům o přátelské chování, jako by se mezi nimi nikdy nic nestalo. Koneckonců mu tenhle chlap přitiskl pistoli ke krku, dvakrát ho udeřil do tváře, vyhrožoval mu smrtí a ukradl mu veškerý majetek. Kobusovy snahy o společenský rozhovor působily nuceně a nepřirozeně, jako by mu platili za to, aby se choval mile, avšak všechno v jeho povaze se proti tomu vzpouzelo. Bond zachovával mlčení: věděl, že Kobusovy zdvořilé poznámky a prázdné úsměvy nic neznamenají. A tak jeli dál, povětšinou v tichu. Kobus jen Bonda tu a tam požádal, ať se podívá z okénka na své straně, jestli se neblíží migy. Kobus si očividně uvědomoval mrazivé napětí mezi nimi a zhruba po půl hodině provedl další polovičatý pokus je uvolnit. Otočil se a znovu předvedl jeden z těch křečovitých úsměvů. Když se usmíval, cenil horní i spodní zuby – drobné zoubky s mezerami, které nejvíc ze všeho připomínaly mřížku chladiče laciného auta. „Zapomněl jsem se představit – jmenuju se Jakobus Breed. Říkejte mi Kobusi, kámo – jako všichni.“ „Já jsem James Bond, jak víte. Říkejte mi pane Bonde.“ Kobus se rozhodl pokládat to za známku, že teď je všechno v nejlepším pořádku, a rozhovořil se. „Vyšel jste z lesa v Lokani po dvou dnech, Bonde. To na mě udělalo sakra dojem, to musím přiznat. Jste dobrý – na novináře.“ Nepodařilo se mu vytěsnit z té pochvaly pochybovačný tón. „Cigaretu?“ Tohle skutečně nepatrně ohřálo jejich ledové vztahy. Bond ochotně přijal nabízené kuřivo, zapálil si a potáhl. „To je tuskerska?“ „Ne. Tahle značka se jmenuje Boomslang – vyrábějí je v Dahumu. Boomslang je místní druh hada. Kouše, ale nezabí-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211679