dojem, že nemám co ztratit, a dodával mi kuráž navázat rozhovor s kýmkoli. V důsledku toho jsem se seznámil se spoustou nových děvčat a měl řadu nových zážitků. Tehdy to byla zábava, ale nakonec mě to dohnalo a pak mě čekal těžký úkol nějak se probrat nezpracovanými emocemi za dlouhé čtyři roky. Když se ohlédnu, vidím, že jsem všechny ty zkušenosti potřeboval, protože mi pomohly si uvědomit, jaké jsou mé skutečné hodnoty a jak vlastně chci, aby se můj život odvíjel. Ze společenského hlediska šlo o nejlepší rok mého univerzitního života. Jak jsem vylíčil, nakonec jsem vylezl z ulity a začal se svobodně projevovat, s lehkostí navazoval přátelství a zapojoval se do rozhovorů, kterých jsem se dřív nikdy neodvažoval účastnit. Jenže jsem byl pořád naprosto pevně přesvědčený, že musím udělat dojem na každého, koho potkám, a že názor dotyčných lidí na mě bude nadále formovat naše přátelství. Zatímco jsem konečně objevoval své povahové rysy, které byly opravdovější, pořád jsem měl před sebou dlouhou cestu k tomu, abych byl schopen skutečně žít ve svém opravdovém já.
Na cestě k autentickému životu Jedna z největších překážek při hledání vašeho skutečného já a nalezení odvahy žít ryzím způsobem je přesvědčení, že skutečně záleží na názorech ostatních. V průběhu prvních devatenácti let mého života mi touha být přijímán, oblíben, a dokonce milován ostatními velmi ztěžovala situaci a nedokázal jsem tyto názory přehlížet. Spousta z nás tedy ztratila napojení na to, co jim připadá správné, protože jsme se odsoudili k tomu pokoušet se potěšit ostatní. Teprve když jsme schopni skutečně přestat dbát na to, co si lidé pomyslí, a začít se chovat způsobem, který nám připadá dobrý, jsme schopni dostát slavnému rčení, které se často připisuje Marku Twainovi: „Zpívej, jako by tě nikdo neslyšel, tanči, jako by se nikdo nedíval, miluj, jako by tě nikdo nezradil, žij, jako by byl ráj na zemi.“
| 94 |
1500334-Synergia-Posilovna pro mlade duse-blok.indd 94
23.10.15 15:13
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211608