Snad v tom odzníval malý náznak volání o pomoc, ale s přehršlí citu v uších člověk leccos přeslechne. A co ten slib? Zbytečně: „Už nejsem prase?“ Tak přeci jen přiznání ostrosti toho střepu. Dobré nebe. Znovu. U ní. Zuditóóó… I já volám o pomoc, ale jen potichu, aby to všechno bylo bráno jako bezvětří, a ne začátek nové epizody. Momentové zpoždění stačilo na to, abys před halou více nečekala. Vlastně jsem ani nezaváhal. Stála jsi uvnitř v Cooper ohozu a s vlasy staženými černou mašlí do podivného chuchvalce, nadšeně polemizovala o metalové moderně s třemi kámoškami, a… jedním…
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211577