Zamrkala i jeho visačka. Alex ji odlepil a hodil na podlahu, vstal a upravil si uniformu. Povolali je do docela maličké kanceláře. Patrně pro přijímání jedinců a dvojic. Za stolem seděla postarší žena s věnečkem kabílků na skráni. Další pavoučice, přiživující se na nekonečné síti dat. Kim rozpačitě sklopila oči. „Chceme zaregistrovat svatební smlouvu,“ řekl Alex a položil na stůl certifikáty speciálů. „Doba?“ „Na jeden den,“ usmál se Alex. Pavoučice postrčila certifikáty doprostřed stolu, kde byl zřejmě skener. Zamyšleně se podívala nahoru a doprava, patrně na virtuální obrazovku, kterou viděla jen ona. Zeptala se: „Osobní doklady?“ „Vzala sis je, Kim?“ Dívka zavrtěla hlavou. Alex na pavoučici pohlédl. „Jsou potřeba, paní?“ Pavoučice se zamračila a nespouštěla pohled z prázdna. „Ne. Ne, ale… Kim, vy jste získala certifikát před hodinou?“ Dívka přikývla. „Rozumějte,“ Alex pochopil, že nastal čas vstoupit do rozhovoru, „je nedávno po metamorfóze. Dostat certifikát speciála a nevyzkoušet jeho právní možnosti by bylo trapné. Přece nebude vstupovat do manželství s dětskými doklady.“ Pavoučice pozvedla obočí. Vysvětlení bylo naprosto přirozené, ale něco se jí zřejmě nezdálo. „Proč uzavíráte sňatek na jeden den? Chcete vyzkoušet certifikát? Nebo vaše náboženské přesvědčení potřebuje formální potvrzení kvůli sexu?“ „Musíte to vědět?“ zeptal se ostře Alex. Jeho plán se hroutil. „Nemusím,“ souhlasila pavoučice. „Ale mohu zdržet uzavření svatební smlouvy až o tři dny. Například kvůli nedospělosti účastníků.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211261
Alex, který před půl hodinou vidět z těchto dveří vycházet dvojici teenagerů mladších než Kim, jen tak tak polkl ostrou odpověď. Situaci zachránila Kim. „Alexi, drahý, ukaž jí pracovní smlouvu. Odstavec osm, bod sedmnáct bé.“ „Nevzal jsem smlouvu s sebou,“ vybavil si Alex text. Co má na mysli? Odstavec osm – finanční podmínky smlouvy. „Nemám právo ho ukazovat bez souhlasu společnosti.“ Pavoučici to zaujalo. Kim se k ní otočila, stále s rozpačitým úsměvem. „Jsme z jedné lodi, madam. Rodinné páry u nás dostávají patnáctiprocentní příplatek. Předpokládá se, že to posádku spojuje. Já jsem smlouvu ještě nepodepsala a to znamená…“ Žena stiskla rty. Zabručela: „Právníci vaší společnosti nemají hlavu na správném místě. No, pokud nelžete o náhlé lásce…“ Alex mlčel, přenechal veškerou iniciativu Kim. „Uzavření svatební smlouvy na jeden den stojí pět kosmojuanů. Z kterého účtu je mám odepsat?“ „Z mého,“ řekl Alex. Pavoučice si odkašlala a vstala. Zamračila se, když se její kabely zachytily o okraj stolu a div nevypadly ze zapojení. „Alexandře Romanove a Kim Ocharová, jménem Rtuťného Donce a osobně jménem prezidenta Sona Liho vám blahopřeji ke vstupu do dočasného manželského svazku. Přeji vám, abyste během trvání smlouvy lépe poznali jeden druhého…,“ ani pavoučice nedokázala potlačit úsměv, „a abyste prodloužili smlouvu na delší období. Váš sňatek je uznán říšskou vládou a je pokládán za zákonný na všech planetách Říše i za jejími hranicemi po dobu celé dohodnuté doby.“ Příjemná, i když přehnaně volná úprava Mendelsona, znějící po celou dobu její řeči, utichla. „Zvláštní přání?“ zeptala se laskavě, ale zřejmě žádné nečekala. Její pravá ruka se už pohybovala ve vzduchu a vyplňovala body svatební smlouvy. „Chci přijmout příjmení Romanovová,“ řekla tiše Kim. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211261
„Proč?“ podivila se žena. „Zní exoticky.“ Pavoučice pokrčila rameny. „Jak si přejete. Majetková práva odděleně? Genetická práva zůstávají nositeli? Osobní dluhy a zločiny nepřecházejí na rodinu?“ Prsty jí poletovaly vzduchem a vplétaly nové nitě do pavučiny údajů. „Přijměte mé velké blahopřání, Alexi a Kim Romanovovi. Nechcete věnovat třeba jen malou částku na planetární útulek pro děti astronautů, kteří zahynuli? Nebo na vývoj lékařské techniky?“ „Na útulek,“ souhlasila Kim a pohlédla na Alexe. Ten přikývl. „Pět juanů? Deset?“ „Deset.“ „Děkuji vám jménem truchlících potomků astronautů. Vaše svatební smlouva je platná. Blahopřeji.“ Pavoučice jim s mírnou úklonou podala dva blankety svatební smlouvy. „Děkuji.“ Alex vzal Kim za ruku a vyšli z kanceláře. „A co mé doklady?“ zašeptala Kim hned za dveřmi. „Dostaneme je u jiné pavoučice,“ vysvětlil Alex. „Manipulovat se zákonem je třeba postupně. Když úředník neporušuje předpisy, kašle na výsledek. Žaneta zavřela oči před zmatkem v čase, pavoučice zaregistrovala sňatek podle dokladů speciálů, jiná pavoučice vystaví nové osobní doklady.“ „Všechno záleží na tom, že speciál má dva doklady prokazující totožnost?“ zeptala se Kim. „Samozřejmě.“ „Takže naturálům by to neprošlo.“ „Naturálové nemají problémy s říšským účetnictvím. Na ně se hledí skrz prsty.“ Číšník s úsměvem podal Alexovi doutník. Restaurace byla dnes poloprázdná. Pracovní den byl v plném proudu, doba oběda už skončila. Alex si smutně uvědomil, že tu bude asi sedět dlouho. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211261