DETEKCE NÁVYKOVÝCH LÁTEK
analýzy. Analýza moče má smysl jen tehdy, jestliže je významný podíl těkavých látek metabolizován.
Alkohol Pro úplnost je v této kapitole uveden alkohol, respektive jeho detekce v organismu. Alkohol (chemicky etylalkohol, etanol, C2H5-OH) vzniká chemickým procesem kvašením ze sacharidů. Vyšší koncentrace se dosahuje destilací. Obsah etanolu v alkoholických nápojích je v různé výši, u 12° piva činí nejméně 15,4 g absolutního etanolu na 1/2 litru, u vína 15,8 g/200 ml, u koncentrátů o obsahu etanolu 40 % je 15,8 g/50 ml. Česká republika patří dlouhodobě v celosvětovém žebříčku mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholu, respektive alkoholických nápojů. V přepočtu na 100 % to již řadu let představuje průměrnou spotřebu téměř deseti litrů na jednoho obyvatele za rok.118 Etanol je dobře rozpustný ve vodě a v tucích, prostupuje tedy snadno membrány a rychle se dostává do krevní cirkulace. Do krevního oběhu se etanol dostává trávicím traktem. Při pití se začíná vstřebávat již v ústní dutině. Vstřebávání v žaludku je závislé na jeho naplněnosti. V prázdném žaludku nedochází k promísení s potravou a etanol přichází přímo do styku s žaludeční sliznicí, přes kterou celkem rychle prochází do krevního oběhu. Tato část etanolu se tedy vyhne průchodu játry a může velmi rychle ovlivňovat CNS. Při naplněném žaludku se alkoholický nápoj částečně promísí s žaludečním obsahem a část prochází do střeva. Promísením s potravou je vstřebávání alkoholu značně zpomaleno. Převážná část požitého etanolu (až 80 %) prochází do střeva, je vstřebáván do portálního oběhu a dostává se přímo do jater. Nápoje obsahující CO2 a teplé alkoholické nápoje se vstřebávají rychleji. Do krevního oběhu se nevstřebává veškerý vypitý etanol. Je tedy nutné vždy rozlišovat mezi množstvím etanolu požitého a množstvím etanolu vstřebaného. Tento rozdíl se nazývá vstřebávací deficit etanolu a činí u koncentrátů a vína průměrně 10 %. U piva do zkonzumovaného množství 5 piv (2,5 l) činí 10 %, 6–10 piv (3–5 l) 20 % a při požití 11 piv a více až 30 %.119
Podle údajů Českého statistického úřadu za rok 2008 činila spotřeba alkoholických nápojů na 1 obyvatele České republiky za jeden rok: 183,2 l alkoholických nápojů, 10,4 l čistého alkoholu, 8,1 l 40% lihoviny, 18,5 l vína, 156,6 l piva. 119 Srov. KVAPILOVÁ, Helena a Michal DOGOŠI. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 243 s. ISBN 978-80-7380059-8. 118
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211153
DETEKCE NÁVYKOVÝCH LÁTEK
Tab. 9 – Hodnoty alkoholu a účinky na organismus do 0,20 g/kg
Při analýze plynovou chromatografií se tato hladina považuje za neprůkaznou, bere se na zřetel možná laboratorní chyba a tzv. bezpečnostní faktor.
0,21–0,30 g/kg
Hladina není pro silniční provoz významná.
0,31–0,49 g/kg
Jedinec požil alkoholický nápoj, ale je pitím prakticky neovlivněn, nelze říci, že je podnapilý.
0,50–0,99 g/kg
Podnapilost.
0,80 g/kg a více
Řidič není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo – světový trend.
1,00–1,49 g/kg
Mírná opilost – mírné snížení soudnosti, pozornosti, zvýšená sebedůvěra, mnohomluvnost, prodloužená reakční doba a možnost nesprávného řešení situace v silniční dopravě i mimo ni.
1,50–1,99 g/kg
Střední opilost – bývají poruchy koordinace, snížená pozornost, zpomalení tělesných výkonů.
2,00–2,99 g/kg
Těžká opilost – blábolivá řeč, psychické poruchy, negativní ovlivnění tělesných pohybů až neschopnost samostatné chůze.
3,00–3,99 g/kg
Otrava alkoholem – stupor, obluzení.
4,00 a více g/kg
Smrtelná otrava alkoholem.
Zdroj: Policie ČR
Vstřebaný etanol se odbourává především v játrech. Byť jsou v tomto procesu individuální rozdíly, bylo stanoveno jisté biologické rozmezí v rychlosti poklesu koncentrace etanolu v krvi. Prakticky není spolehlivý způsob, jak tuto rychlost podstatně nebo účinně zvýšit. Metabolismus etanolu začíná okamžitě s jeho požitím. Rychlost vstřebávání etanolu je vyšší než rychlost vylučování. Proto ve „vstřebávací“ fázi jeho koncentrace v krvi stoupá.120 Po jednorázovém napití je vzestup křivky v podstatě pravidelný. Při opakovaném pití vzhled vzestupné křivky záleží nejen na množství a koncentraci alkoholického nápoje, ale i na frekvenci konzumace jednotlivých dávek. Po skončení konzumace ještě po nějakou dobu hladina etanolu v krvi stoupá. Tato doba závisí na druhu alkoholického nápoje (pivo, víno, destiláty) a na náplni žaludku. Působení etanolu je značně individuální, stejná koncentrace etanolu může působit rozdílně na člověka uvyklého pravidelnému pití a na abstinenta. Koncentrace etanolu v krvi a ostatním biologickém materiálu se vyjadřuje v soustavě SI v gramech absolutního etanolu na 1 kg krve (g/kg), ve starší literatuře a dodnes i mnohde v praxi se používají promile (‰), která jsou svou číselnou hodnotou s g/kg totožná. I když je 120
Srov. LINHART, Igor. Toxikologie: interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2012, 375 s. ISBN 978-80-7080-806-1. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211153
DETEKCE NÁVYKOVÝCH LÁTEK
vždy nutné posuzovat vliv etanolu v krvi na jedince individuálně, existují jistá pravidla při hodnocení této hladiny.121
5.4
Metody detekce
Vycházím-li z potřeby detekce přítomnosti návykových látek v lidském organismu pro policejní praxi, pak musím zohlednit několik důležitých požadavků. Jisté je, že v souladu s výše zmíněnou legislativou je nutné, aby pro trestní či správní řízení byla přítomnost návykových látek v organismu detekována absolutně (myšleno tím, že validita detekce je rovna 100 %). Následně určit množství návykové látky obsažené v lidském organismu a na základě toho z lékařského hlediska posoudit, nakolik zjištěné množství návykové látky je schopno ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti jedince, respektive psychické a psychomotorické vlastnosti řidiče. Zjistit takto prokazatelně množství (a pochopitelně i druhy) návykových látek je možné pouze laboratorními metodami, které lze provádět v laboratořích k tomu vybavených a na požadovaném vybavení, jakým jsou fyzikálně-chemické detekční přístroje apod. Je zřejmé, že z praktického, časového a taktického hlediska policejní činnosti je použití těchto laboratorních metod nereálné. Proto vedle laboratorních metod určených k detekci návykových látek v lidském organismu existují ještě tzv. metody orientační detekce návykových látek. V policejní praxi je nutné, aby bylo možné použít orientační detekci v místě a v čase, kdy to policista potřebuje k vyhodnocení, zda osoba, u níž zjišťuje přítomnost návykových látek v organismu (řidič motorového vozidla), je pod vlivem některé návykové látky, přesněji řečeno, zda u této osoby se v organismu některá z návykových látek vyskytuje. Při detekci je na místě využívat nejmodernějších dopravně bezpečnostních technologií. „Základní význam využívání dopravně bezpečnostních technologií spočívá především v jejich vlivu na posilování právní jistoty občanů – účastníků silničního provozu. Jednoznačnost výsledků kontrolních měření pomocí přesných měřicích přístrojů je prvním a nevyhnutelným předpokladem dalšího řešení případného porušení pravidel silničního provozu nebo podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích.“122 Vycházím-li z předpokladu, že policista se do takové situace dostane zpravidla při provádění úkonů v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, Srov. KURKA, Petr, STAŇKOVÁ, Marie a GEBAUEROVÁ, Vladimíra. Toxikologie pro studenty lékařské fakulty: studijní opora. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013, 114 s. ISBN 978-80-7464-298-2. 122 Cit.: TALLO, Anton a Roman, RAK. Dopravno-bezpečnostné technológie. Bratislava: Akadémia bezpečnostního zboru, 2012, s. 30. ISBN 978-80-8054-537-6. 121
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211153