98
Padnout
vzhůru
s křenovou omáčkou. Křehká buclatá uzenina s výborným českým chlebem chutnala jako pohádka a pivo z tanku, bez přehnaného perlení zbytečných bublinek a přesto s krásnou krémovou pěnou bylo bez chyby. Takhle kdyby se vařilo všude, tak je česká kuchyně mezi nejlepšími na světě. I když… Zase talián, musel se Max v duchu smát své posedlosti. Ono přijde zase něco jiného, až přestane tak často jezdit do Itálie. Takový Indický oceán, Karibik nebo Polynésie, jachta a tak. To by jistě šlo. Cítil k lodím respekt, a přesto, že měl zkoušky na malou loď, aby si mohl občas pronajmout jachtu v Chorvatsku, v Itálii nebo Francii, nehrnul se do toho bez dalších partnerů, kteří měli větší zkušenosti. Zažil několik okamžiků při plavbách, kdy šlo do tuhého a kdy si uvědomil, jak je moře náročné a zrádné. Většinou si připadal, že jen on si uvědomuje všechno to nebezpečí, ostatní se bavili a nechtěli vnímat nic jiného než zábavu a krásu moře a ostrovů. Což bylo vlastně dobře. Objednali si ještě tlačenku a několik párků s hořčicí a všechno to vydatně zapíjeli pivem, Denis rychleji, měl pivo moc rád. Ze dvou piv byla tři, a když si Denis objednával čtvrté, Max si poručil jen šnit. Cítil se nacpaný k prasknutí, hlavně z piva. Pak se zvedli a pomalu šli Dlouhou ulicí směrem k Staroměstskému náměstí. Max si všiml, kolik nových restaurací, barů a kaváren se v ulici otevřelo, a vzpomněl si, že zaznamenal protesty obyvatel kvůli hluku a provozu v téhle lokalitě. No, snad se to do Bílkovky nedostane, ztratila by veškerý genius loci. Bylo krásně, právě takové chladno, aby se člověk trochu osvěžil při přechodu do další putyky. Max věděl, že v baru
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211074
Padnout
vzhůru
99
bude ještě poloprázdno, do Prahy už dorazil zvyk večeřet v restauracích pozdě a do baru se dostat někdy po desáté hodině. Měli rezervovaný kulatý stůl vlevo od vchodu, izolovaný od příchozích, prostě nejlepší strategické místo v baru. Výborný přehled, skvělá dostupnost barmanů a nejlepší pozice pro Martina, který jako majitel musel vítat známé hosty a přitom být blízko k zaměstnancům. Chvíli se s Denisem dohadovali, co si dají k pití, Max potřeboval čas, než přejde na druhou stranu od pivní linie. Nakonec si dal manhattan a Denis cuba libre. Poptali se po Martinovi, byl ve své kanceláři, vzkázal, že hned přijde. V baru panovala v začínajícím večeru zvláštní melancholická nálada. Sporé osvícení, prozatím ztlumená hudba a líně postávající barmani navozovali atmosféru dekadentní nudy. Ve vzduchu, jen lehce provoněném cigaretovým dýmem, ovšem už vibroval příslib divoké nevázané zábavy, v tomto místě takzvaně na úrovni, za vysoké ceny a za účasti všech, co chtějí být viděni a mohou ukázat, že na to mají, a to nejen peníze, ale i kontakty. Je pravda, že v pátek pozdě večer už nebylo většinou možné se do baru dostat. Ale zatím čas jen pozvolna klouzal k čemusi, co bylo sice z pohledu Martina vždy stejné, ovšem pro účinkující, tedy hosty, velmi vzrušující. Max sem chodil rád, jen když měl Martin čas a mohli si chvíli povídat. Několikrát samozřejmě zašel do baru i sám nebo s nějakou slečnou či partnery a kamarády, ale moc se na všechno díval Martinovýma očima a štvalo ho, když viděl rozdílný přístup barmanů k různým rádoby celebritám, štamgastům a hezkým slečnám. Byla to taková esence pražského života, v krátkých časových sekvencích se stří-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211074
100
Padnout
vzhůru
dalo sebevědomí s opileckou lítostí, erotický nadhled sexy slečen a šviháků s doutníky se během chvilky rozmazával společně s rozpitými stíny na pokleslých víčkách poloopilých žen a ztěžklým jazykem jindy vtipných byznysmenů, manažerů a lobbistů. V těch chvílích Max registroval nepřítomný Martinův pohled při poslechu stále stejnějších opileckých stesků nebo naopak vychloubačných představení známých hostů.Občas viděl, jak Martin stojí uprostřed davu hostů proudících do míst, kde evidentně nebylo místo ani postavit se na nohy druhých, a není duchem přítomný. Zíral kamsi na stěnu pomalovanou bazénovou scénou z Hollywoodu dvacátých let. Jednoho večera se Martin naráz obrátil a vystřelil z baru ven. Ten večer už ho nikdo neviděl. Poté se Max dozvěděl, že Martin zamířil na letiště, nasedl do prvního letadla do Londýna a týden o něm nikdo nevěděl. Max to dokázal pochopit. Někdy prostě bylo všeho příliš. Teď uviděl Martina, jak pomalu kráčí ze zázemí baru mezi pokuřujícími, osamocenými pijáky, kteří tu absolvují svoji každodenní zastávku. S některými se pozdravil a zamířil k jejich stolu. „Nazdar…“ pozdravil oba dva hlubokým unaveným hlasem. „Pane bože, to je zas nálada!“ pomyslel si Max. Okamžitě pochopil, že se nemůže rovnou zeptat, co Martina trápí, a že teď, u stolu s Denisem, by nebylo vhodné rozebírat detaily jeho smutnění. A hlavně věděl, že Martinovi nejvíc pomůže, když se u stolu povede normální hovor, proložený několika vtípky a historkami z jeho cest nebo z Denisovy práce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211074