Lucy Ferriss
„Budeš servírovat čaj,“ pokračovala matka. „Den nebo dva po obřadu si zajedeme na nákupy. Seženeš si něco moderního na sebe. Všimla sis, co má na sobě tvoje sestřenka Tahíra?“ Večer Áfija nemohla usnout. Ležela v posteli, po které tolik toužila na Smithu – posteli s tlustým rámem stlučeným ze starobylé dřevěné truhly, kterou si dědeček přivezl domů z Kašmíru. Truhla se rozpadla, ale bočnice byly dost pevné, aby z nich bábá mohl vyrobit postel, která Áfije patřila, kam její paměť sahá. Během nekonečného letu snila o tom, jak se v ní pořádně vyspí. A teď spánek nepřicházel. Bábá a morej ji chtějí provdat. Samozřejmě, odjakživa počítala s tím, že se vdá. Vzdělání patřilo k přípravě na sňatek; morej přesvědčovala bábu, že úspěšní muži si přejí ženu s univerzitním diplomem, dokonce i takovou, která bude praktikovat medicínu. Áfija byla dost malá a nosila brýle, ale za nimi měla oči modré jako moře, a když si rozpustila vlasy, spadaly jí přes ramena jako hustý měkký závoj. Vdát se by pro ni nebyl problém. Problém se z toho stal kvůli Americe. Kvůli Gusovi. Převalila se na bok a přemítala, že žádný z rodičů se nikdy dřív nezmínil, že by se měla zasnoubit, než dostuduje... až teď. Že by Šáhid...? Ne. Vyloučeno. Kdyby vyvolal skandál, hanba by padla i na něj. Lidi se prostě začínají vyptávat, to je všecko; zajímá je, kdy se Áfija vrátí a jaké má vyhlídky. O Gusovi nikdo neví, dokonce ani Šáhid – hlavně ne on. Áfija si tady může ležet a vzpomínat na Guse, jak srdce ráčí, a nikoho tím nezneuctí. Ale když na Guse pomyslela, jako by na něj padly stíny černající se kolem. Že vedle něj před pouhým týdnem ležela nahá, jí teď připadalo tak strašlivé, že tu představu nesnes98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211049