obrácenou k oknu se chvíli díval na ubíhající tajgu a pak zavřel oči. Také krajina byla záležitostí mysli. O tři vozy dál si lady MacRaeová naopak nenechávala ujít nic z toho, co za oknem viděla. Byla již připravena k večeři, seděla ve čtenářském salonku, kolébána trhavým pohybem vlaku. V táhlé zatáčce, kterou v tu chvíli souprava projížděla, bylo vidět silnou lokomotivu, jež uháněla k východu, na útěku před nocí, jako by se děsila černého dýmu, který vyvrhovala v hustých chuchvalcích. Šedý den šrafovaly jednotvárně se střídající smrky a břízy, které měly stejný hypnotický účinek jako stroboskop. Za jejími zády přítomní spolucestující, většinou ženy, využívali vybavení, které tu bylo volně k dispozici hostů. Z několika automatických spinetů, jež dokonale splývaly s přepychovým prostředím dřevem obloženého budoáru, se ozývalo táhlé vrnění, které ladilo s rytmickým bušením podvozků na kolejích. Když se uvolnilo místo, Clawdia k jednomu z oněch strojů zamířila. Usedla do ještě vlažného křesla před skleněný triptych zasazený do rámu ze starého zlata. Nohama uvedla do souvislého pohybu dva mosazné pedály, lanka následně roztočila dynamo, které brzy vyrobilo dost elektřiny, aby se obrazovka rozsvítila. Melancholicky vyťukala na klávesách ze slonoviny kód „dobrodružství“ a téměř okamžitě se zobrazil seznam možných voleb. Mezi nabízenými tituly vybrala Bílou velrybu Hermana Melvilla a stiskla páčku ze zimostrázového dřeva, kterou svoji volbu potvrdila. Přístroj přešel rovnou k tomu nejdůležitějšímu: na centrální obrazovce se objevil text poslední kapitoly, ve které se čtenář konečně účastní lovu prokleté velryby, zatímco na jednom z postranních panelů běžela rozmazaná, ale souvislá ukázka z filmu Johna Hustona s Gregorym Peckem, a na druhém pak dokument o tragickém dopadu průmyslového lovu na ono nebohé zvíře. Tyto obrazy ji zaujaly více než text a Clawdia se nechala unést při sledování scény, ve které velrybáři pronásledují příšeru prošpikovanou harpunami. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210991