tušil svého zachránce. Jeho orientační smysl jej ani v téhle chvíli neopustil a vzápětí nahmatal velikou hlavu, ovinutou chapadlem. Vyhledal místo kde začínalo a pustil se do řezání, i když se mu už zoufale nedostávalo kyslíku. Musel překonat daleko více tuhého masa než u sebe, protože tady řezal chapadlo téměř u kořene, zatímco on byl držen jen tenkým koncem. Ale věděl, že to nevzdá, život za život, to byla jeho filosofie. Kosatka, jako kdyby chápala co se děje sebou trhala, což Conanovi usnadňovalo řezání. Kdyby sebou takhle trhla jen s barbarem na sobě, ten by určitě odletěl na několik metrů, ale několikatunové tělo obludy tyto záškuby pohlcovalo. Černota kolem se začala projasňovat, bohužel však jen rudými koly, které se mu míhaly před očima. Cítil, že nedostatkem vzduchu co nevidět ztratí vědomí, ale o to usilovněji řezal. Červené kruhy pomalu mizely a Conan se propadal do prázdnoty, jen jeho ruce poslušny příkazu mozku řezaly a řezaly. Další záškub a kosatka konečně byla volná. Sépie dosud nadnášená jejím tělem, klesala na dno a táhla sebou i Conana, který dosud držel chapadlo a jeho pravá ruka konala malátné pohyby řezání na již nepřítomném chapadle.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210802