opak smrti nemohl dočkat. „Chci jí pomoci. Můžeš mi říct, jak umřela?“ „Hrozně. Ale vsadím se, že ti to bylo jasné v momentě, kdy jsme spolu otevřeli tu rakev. Měla zlomenou jazylku. Byla uškrcená.“ „Sexuální útok?“ „Po tak dlouhé době to nelze zjistit.“ „Po smrti ji někdo převlékl, že? Co ti to říká?“ „Neříká mi to nic. Jenom naznačuje.“ „Důstojnost,“ nadhodím. „Cože?“ „O něčem takovém se včera zmínil Bruce Alderman. Pořád se pokouším to rozluštit.“ Tracey pokrčí rameny. „To už jde mimo můj obor, Theo.“ Podívám se na Rachel Tylerovou. Přes to, co zbylo z jejího těla, se táhne dlouhá jizva ve tvaru písmene Y. Je to už vlastně jenom kostra, která člověka nepřipomíná ani vzdáleně. Skořápka. Prázdný obal. Odpad, který byste odkopli k obrubníku a vyhodili do smetí. Pokud jí to udělal Bruce, pak z toho včera v noci vyšel až příliš lehce. Já bych se s kulkou v hlavě nespokojil. „Nic jiného?“ „Co jiného bys čekal?“ „Nevím,“ přiznávám. „Cokoli, co by mi pomohlo.“ Tracey se zasměje a zakryje Rachel. „Kdoví, možná bychom měli větší kliku, kdyby se u ní něco našlo – třeba nějaký šperk. V ideálním případě prstýnek.“ Upřeně se na mě dívá, ale já návnadu nespolknu. „A co ta druhá dívka? Schroder říkal, že máte ještě jednu.“ „Nemám povolení tě informovat.“ „Byla taky uškrcená, že?“ „Hodně štěstí, Theo. Napůl doufám, že najdeš jejího vraha dřív než policie, napůl si ale přeji, abys to ani nezkoušel.“ Cestou k východu míjím tělo Bruce Aldermana. Leží nahé na ocelové desce. Ve spodní části brady zeje díra, druhá je na vrcholu lebky. Znovu mě to nutí k zamyšlení, odkud vzal zbraň. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210720
Zmáčknu knoflík výtahu a když se otevřou dveře, uvnitř stojí Landry. Jeho oblek vypadá, jako by v něm spal, a od minulého večera, kdy jsem ho viděl naposledy, neměl ani čas se oholit. Vedle něho zahlédnu známou tvář: Sidney Alderman. Oči v bledé tváři těkají sem a tam, jako by něco hledal, a dívají se skrze mě. Pak si najednou uvědomí, koho má před sebou. Natáhne se dopředu a mě ovane alkoholový odér. „Ty hajzle!“ zaječí, vyskočí z výtahu a rozmáchne se proti mé čelisti. Já naštěstí dostatečně rychle couvnu a Landry popadne Aldermana za košili, čímž ho vyvede z rovnováhy. Jeho pěst a vzápětí i obličej narazí do zdi. „Zabils mi syna!“ „To by stačilo,“ utne ho Landry. „Zabil mi kluka!“ Alderman se odlepí od stěny, ale jenom do té míry, kam mu to Landry dovolí. Klouby na ruce mu krvácejí. „Proč nesedí v lapáku? Viděl jsem zprávy, ty zkurvysynu, viděl jsem, cos provedl.“ „Já jsem nezabil vašeho…“ „Tate, proč nám neprokážete laskavost a nenastoupíte konečně do toho výtahu?“ štěkne Landry. „Ty vrahu!“ zařve Alderman a pak mnohem tišším hlasem dodá: „Proč mu to všechno prochází?“ Křik přilákal na chodbu oba lékaře. Sheldon působí otráveně, jako by násilnické chování mělo co nevidět zasáhnout i jeho, Tracey se tváří zklamaně. „Nastupte si do výtahu, Tate,“ opakuje Landry. „Už teď jsi mrtvola,“ ječí Alderman na zavírající se dveře. „Slyšíš? Jsi mrt…“ Nejsem si jistý, jestli jsem skutečně slyšel konec věty, nebo jsem si ho jen na základě Aldermanovy intonace domyslel. Při zpáteční cestě do své kanceláře se pokouším vžít do jeho kůže a musím chtě nechtě přiznat, že na jeho místě bych došel ke stejnému závěru. Sám jsem mu přece řekl, že jeho synovi nastanou zlé časy. A téže noci Bruce zemřel. Druhý den ráno jsem ve všech zprávách a jednoznačně vypadám jako zabiják. Od této chvíle budu muset být stále ve střehu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210720
V kanceláři mě vítají zástupy zvědavců, jimž unikla včerejší show a teď se všemožně snaží vynahradit si nedostatek denního dramatu. Nepokrytě na mě zírají, když kráčím po chodbě, a kladou mi nejrůznější otázky. Vykazují určité známky zklamání, že už mě nezdobí krvavé cákance. Kolem dveří je natažená policejní páska. Smotám ji do ruličky, vhodím dovnitř a zavřu nevítanému publiku před nosem. Jediné, na co teď dokážu myslet, je otázka, kolik z nich vidělo zprávy, v nichž jedna zoufalka použila nefér taktiku a udělala tak ze mě nelítostného vraha. Kancelář páchne a mně se zvedá žaludek. Než si sednu, položím na židli ručník a nějaké noviny. Pak roztrhnu kapesník, sroluji ho a vzniklý tampón si nacpu do nosu. Zastrčím mobil do zásuvky, ale ještě stále není aktivovaný, a tak vlhkými ubrousky otřu sluchátko telefonu v kanceláři, abych jej mohl bez obav použít. Volám své pojišťovně. Ukáže se, že jsem uzavřel životní pojistku, pojistku na dům i jeho vybavení, mám pojištěné auto a jsem zabezpečen i pro případ živelné pohromy. Bohužel nic z toho nezahrnuje situaci, do níž jsem se – ne vlastní vinou – dostal včera. Kdyby prasklo potrubí nebo chytil koberec, pojišťovna by bez mrknutí oka zaplatila škody. Jakmile ale dojde na sebevraždu, která zaneřádí celý interiér, dává od toho ruce pryč. Když zklamaně zavěsím, rozhlédnu se kolem sebe a pochopím, že musím najít číslo na společnost, jejíž služby jsem až dosud nepotřeboval. Uklízecí tým přislíbil, že nastoupí ještě dnes. Co nevyčistí, vymění za nové – což zahrnuje například i kancelářské židle. Jakmile ukončím hovor, sklouznu pohledem k židli, na níž seděl Bruce Alderman. Pomalu vstanu a opatrně nakouknu přes stůl, jako bych v koutku duše očekával, že tam stále leží. Jediné, co tu po něm zůstalo, je kaluž krve. Znovu si sednu a procházím telefonní seznam. První číslo, které vytočím, patří jiným Martinsovým, ale druhý pokus už je úspěšný. Na opačném konci se ozve Laura Martinsová. Vysvětlím jí, kdo jsem, a dcera Henryho Martinse okamžitě ví, s kým má tu čest. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210720