pojistil, že nebude propuštěn. Bylo to jako všechno ostatní v mém životě, uvědomil si. Vždycky existuje skrytý motiv. Dokonce ho měl i teď, když seděl za kamenem a pokoušel se naklonit si Vanju svými přibarvenými historkami. Věděl, že už je takový. Uměl pravdu překroutit tak, aby mu vyhovovala. „Tak alespoň jednomu z nás se povedlo k FBI dostat,“ utrousila Vanja s trochou hořkosti v hlase. Sebastianovi došlo, že se neopatrně dotkl citlivého místa — porážky, která Vanju ponížila. Snažil se to co nejrychleji napravit. „Oni tě vezmou. Je to jen otázka času.“ Vanja neodpověděla. Místo toho vstala a smetla si z bundy jehličí. Zdálo se, že nemá chuť v rozhovoru pokračovat. „Už toho mám dost. Půjdeme to omrknout kolem domu,“ prohlásila a ukázala k zadní části opuštěného stavení. Sebastian také vstal a zlobil se sám na sebe. Mělo ho napadnout, že o té pitomé FBI nesmí mluvit, když to Vanje pořád leží v žaludku. Pomalu začali velkým obloukem obcházet dům, od kterého se snažili si udržovat stálý odstup. Podrost, les, mlází a hluboký příkop jim nenápadný pohyb právě neusnadňovaly. Když opsali téměř půlkruh, shodli se, že Cederův dům vypadá opravdu opuštěně. Počkali deset minut. Bylo slyšet jen psí štěkot. „Copak to psisko takhle vyvádí čtyřiadvacet hodin denně? Jak to ten člověk sakra vydrží?“ Sebastian se zahleděl k výběhu. Teď ho měli z větší části krytý domem, ale Sebastianovi se zdálo, že v kleci něco je. Něco, čeho si předtím nevšiml. Něco velkého. „Musíme se trochu posunout, abychom měli lepší výhled na kotec,“ sykl rozhodně směrem k Vanje. Vanja se podívala na něj a potom k výběhu. Teď si toho také všimla. U stěny psího kotce leželo něco šedého. Pytel? Nebyla si jistá. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210664