O poklad Ciboly / 97 Když došli do středu města, zahlédl Basia na kraji hloučku Jacka. Chytil syna za paži, přitáhl si ho pevněji, než zamýšlel, až chlapec poplašeně vypískl. „Tati,“ hlesl, když ho Basia honem vlekl pryč. „Něco jsem provedl?“ „Ano!“ vykřikl Basia, pak postřehl, jak se chlapci hrnou do očí slzy, a klesl k němu na kolena. „Ne. Ne, synku. Nic jsi neprovedl. Jenom potřebuju, abys šel domů.“ „Ale –“ začal Jacek. „Žádná ale, hochu.“ Basia ho jemně postrčil směrem k jejich domu. „Běž domů.“ „Zabije nás ten člověk?“ zeptal se Jacek. „Který člověk?“ opáčil Basia, ovšem to byla jen zdržovací taktika. Věděl, který člověk. I jeho malý chlapec vycítil pach smrti vycházející z Murtryho a jeho lidí. „Nikdo nás nezabije. Utíkej domů!“ Vyprovázel chlapce pohledem a čekal, až vejde dovnitř a zavře za sebou. Právě se chystal vrátit ke hloučku, když zazněl výstřel. Jeho první myšlenka byla: Kluk měl pravdu. Zabijí nás. Nešlo však o nás, poznal, když došel na místo. Jenom Coop ležel v prachu s červenou dírou tam, kde míval oko, a z hlavy se mu řinula krev. Spatřil Holdena se zaťatými zuby a rozšířenýma očima. Příliš pozdě, pomyslel si Basia. Zase příliš pozdě.
Ulicemi Prvního přistání pochodovali lidé se samopaly. Basia a Lucia seděli na své maličké přední verandě a pozorovali je v pohasínajícím světle časného večera. Muž a žena, oba v ochranných oblecích s červenobílým znakem společnosti RCE. Oba s automaty. Oba s tvrdými výrazy ve tvářích. „To já jsem to udělal,“ řekl Basia. Lucia mu stiskla ruku. „Pij čaj, Bazi.“ Basia pohlédl na chladnoucí šálek čaje, který měl na klíně. Všechen čaj, který kdy kolonie bude mít, přiletěl s nimi v raketoplánu. Takové plýtvání, takový přepych, to bylo nemyslitelné. Upil vlažnou tekutinu a nevnímal její chuť. „Oni mě zabijou.“ „Možná.“ „Nebo mě posadí na doživotí do žaláře, odvezou mě od rodiny.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210651
98 / James S. A. Corey „Ty,“ pravila Lucia, „ty sám jsi opustil rodinu, když ses spojil s těmi hloupými násilníky, kteří vyhodili do povětří raketoplán. Tys je dovezl ke zříceninám, když zabili lidi z RCE. Ty sám jsi udělal každé z těch rozhodnutí, které tě dovedlo až sem. Já tě miluju, Basio Mertone. Miluju tě, až mě z toho bolí srdce. Ale ty jsi hlupák, hlupák. A až tě ode mě odvedou, neodpustím ti to.“ „Jsi krutá žena.“ „Jsem lékařka,“ řekla Lucia. „Jsem zvyklá říkat lidem zlé zprávy.“ Basia dopil zbytek čaje, než mohl zcela vychladnout. „Mohl bych sehnat v dole nějaké lano. Pověsit sem lavičku. Mohli bychom se houpat, když tu budeme sedět.“ „To by bylo hezké,“ přisvědčila Lucia. Dvojice stráží z RCE dorazila na konec ulice a otočila se nazpátek. Teď, když slunce téměř kleslo pod obzor, se jejich stíny protáhly, až byly skoro stejně dlouhé jako městečko samo. „Soustředili jsme se na dolování lithia, abychom získali peníze,“ pokračoval Basia. „Jenomže musíme začít myslet na vlastní potřebu energie.“ „To máš pravdu.“ „Nemůžeme se spoléhat, že nám Barb bude věčně dodávat nabité baterie. Jednoho dne se loď vypraví na Palladu prodat rudu. Takže ji tady pár let nebudeme mít.“ „Také pravda,“ kývla Lucia. Zakroužila zbytkem čaje v šálku a zahleděla se na hvězdy. „Chybí mi tady na nebi Jupiter.“ „Byl krásný,“ souhlasil Basia. „Musím se dnes po setmění sejít s Cate a ostatními.“ „Bazi,“ začala Lucia, pak se zarazila a jen si smutně povzdechla. „Budou se chtít pomstít za Coopa. Všechno se tím jenom zhorší.“ „Jak,“ pravila Lucia, „by se tohle mohlo ještě zhoršit?“ Basia mlčky seděl a přemýšlel o houpačce, kterou by mohl udělat na verandě. O tom, že by mohl zvětšit kapacitu ohřívače vody na horké koupele. Postavit vzadu větší kuchyň a jídelnu. Myslel na všechny ty věci, které už teď neudělá. Stráže došly na konec městské ulice, ve slábnoucím světle a tmavém brnění už byly téměř neviditelné. „Můžeš jim zabránit v zabití dalších?“ zeptala se Lucia, jako by se ptala, jestli ještě nechce čaj. „Ano,“ odpověděl Basia. Samotnému mu to znělo jako lež. „Tak běž.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210651
O poklad Ciboly / 99
Sešli se v domě u Cate. Pete, Scotty a Ibrahim. Přišla dokonce i Zadie, její manželka Amanda zůstala doma, aby dohlédla na chlapce s nemocným okem. To nebylo dobré znamení. Z nich ze všech byla Zadie ta nejrozzlobenější. Nejzbrklejší. Basia s ní pracoval na Ganymedu a nejednou ji viděl přicházet do práce s monoklem nebo oteklým rtem z nějaké hospodské pranice, kterou vyprovokovala předešlé noci. Všichni byli rozrušení, jako by stáli nad propastí a chystali se skočit, ale rozmluvit to Zadie bude nejtěžší. „Zastřelili Coopa,“ promluvila Cate, když konečně jako poslední dorazil Scotty. Nešlo o konstatování skutečnosti. Všichni byli u toho, všichni to viděli. Ne, tohle měl být začátek ospravedlnění. „Chladnokrevně.“ Zadie svá slova zdůraznila úderem pěsti do dlaně. „Všichni jsme to viděli. Prostě ho střelili do obličeje před Bohem a všemi.“ „Mám takový plán,“ navázala Cate. „Lidé z RCE jsou zalezlí –“ „Kdo tě udělal velitelkou?“ zeptala se Zadie. „Murtry.“ Zadie přimhouřila oči, ale nechala to tak. Basia se ošíval na konci Catina gauče. Měl podomácku vyrobenou kostru překrytou polstrováním z lodi a nepořádně sešitými zbytky látky, kterou jednou do měsíce zadávali výrobníku kvůli oblečení a dalším potřebám. Cate si vyrobila z místního ekvivalentu dřeva malý stolek, ten stál vedle. Nebyl úplně rovný a Basiova sklenice s vodou se na něm zřetelně nakláněla. Na stěnách visely fotky Catiny rodiny, dvou sester, které s dětmi žily v Pásu. Na podlaze stála hliněná váza s klacíky a větvičkami; zřejmě to měla být dekorace, nikoli dřevo na podpal. Vypadalo to tu až moc útulně na takový druh schůzky. Připadalo mu neskutečné, že se v Catině obýváku vedle její vázy s větvičkami spolu s pěti dalšími lidmi baví o zabití tuctu příslušníků korporátní bezpečnosti. Scotty právě mluvil, radil jim počkat. Žádný hlas rozumu, ale hlas strachu. Pete byl na jeho straně, rozmlouval jim stupňování konfliktu. Cate a Zadie je ukřičely. Ibrahim neříkal nic, jen si tahal za spodní ret a mračil se na podlahu. „Myslím, že bychom měli počkat na Holdena,“ pronesl Basia, když nastala v hovoru odmlka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210651