konstrukce. Později jsem jeho trup použil ještě ke stavbě kolesového parníku a „kapesní“ plachetničky. Jo, to byly časy, kdy jsem se ještě občas věnoval modelařině! S trochou „elektriky“ přispěl další, velmi známý a plodný všeuměl Zdeněk Škoda, který patřil ke kádru autorů časopisu Věda a technika mládeži. To byl vlastně náš partnerský „brácha“ pro svazácký věk, čili od cca 15 let výše. Nu, a něco jsme si přeložili ze zahraničních časopisů, jako byl náš budoucí dlouholetý partner Fröhlich sein und singen (později zkráceně Frösi) z Německé demokratické republiky, nebo další kolega Junyj technik ze Sovětského svazu. Takové byly tedy začátky a sotvakdo mohl tušit, že už v prvním roce začne vznikat naše konstruktérská kancelář se značkou „Made in ABC“. Ještě koncem roku se objevil další spolupracovník, a musím hned dodat, že se zařadil k našim špičkám! A nejen to, Mirek Kolář zůstal ábíčku věrný na dlouhá léta. I když začínal s optickými přístroji, zvládl časem i jiné profese – byl fotoreportérem i píšícím autorem a tvůrcem křížovek, rébusů, hádanek a detektivních příběhů. Koncem roku 1957 Mirek Kolář do redakce přišel s nabídkou plánku na stavbu jednoduchého hvězdářského dalekohledu. Navíc však zajistil i dodávku souprav čoček z družstva DRUOPTA, kde pracoval, pro Ústřední sklad modelářských potřeb. Cena za objektiv a tmelený okulár byla 36,- Kčs, pokud byl k objednávce připojen i kupon z ábíčka. Už si nepamatuju, kolik souprav bylo prodáno, ale docela jistě šlo o několik set kusů. Tuhle možnost – objednat si potřebné součástky – jsme později uplatnili v celé řadě případů a časopis tak významně přispěl k rozvoji dalších oborů modelářské činnosti. Tou dobou ještě byl velkým zdrojem trofejní vojenský materiál z dob druhé světové války, zejména elektromotorky z letadel, relátka nebo radiosoučástky. Modeláři se věnovali tradičně stavbě modelů letadel a lodí, zatímco ABC přicházelo s novými obory, byla to zejména elektrotechnika a radiotechnika, ale i modely různých strojů, například z dopravní a stavební techniky aj. Cestu k tomu jsem otevřel kontakty s některými tehdejšími hračkářskými firmami. Patřila k nim například továrna IGLA v Trhových Svinech s ředitelem Šimkem nebo družstvo IGRA Praha a časem řada dalších. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210634
V roce 1958 převládla na stránkách časopisu „zemědělská technika“ i v modelech. Celostátně se propagovalo zemědělství, a tak jsme se podíleli na soutěži Stavitelů STS (strojně-traktorová stanice) zveřejňováním plánků různých zemědělských strojů, které konstruoval Jarda Pechlát z Ústředního domu pionýrů a mládeže v Grébovce. V říjnu 1958 jsme oznámili, že začínají vycházet Plánky a návody ABC (PaN), cena 2 Kčs, což byl další významný počin pro naši vznikající konstruktérskou kancelář – a současně i školu. Šlo o modelářský dvouměsíčník, čili pět čísel do roka (mimo prázdniny), tvořený archem formátu A2 skládaným na A5, aby bylo možné tisknout i větší plánky v měřítku 1 : 1. K téhle plánkové řadě se později vrátím v souvislosti s rozsáhlou vydavatelskou činností, na které jsme se významně podíleli. Teď se ještě chci věnovat našim konstruktérům. Přicházeli ze všech možných profesí, někoho nám doporučil někdo ze známých a přátel, jiný přišel sám a nabídl spolupráci. Tak se k Vladimíru Procházkovi a Mirkovi Kolářovi záhy připojil další „všeuměl“ Jiří Konvička, vývojový pracovník známého hračkářského a modelářského družstva IGRA, který pro nás vytvořil celou řadu originálních technických hraček a modelů. Jezdíval na hračkářský veletrh do Norimberka v Německu a častokrát si odtud přivezl inspiraci, a tu dokázal přeměnit na model ze součástek dostupných na našem trhu. A ten nebyl tenkrát nijak bohatý. Dalším „esem“ se stal Pavel Šrait, obvykle jako by nabručený, unavený (ale spíš to leckdy hrál!) a toužící dělat jen takové elektrické modely a hračky, ke kterým stačí baterka, žárovka, kus drátu a vypínač, jak říkával. Ve skutečnosti pak pro nás udělal báječné a vtipně řešené elektrické i elektronické modely a přístroje. Pavel Šrait stvořil v roce 1959 jeden z prvních amatérských tzv. kabelkových tranzistorových přijímačů u nás s názvem Krystal, který byl lepší než tou dobou prodávaný tranzistorový přijímač z Tesly. Pracovníci prodejny potřeb pro radioamatéry v Jindřišské ulici dlouho vzpomínali, jak vysoké prémie k platům získali za prodej stovek součástkových kompletů, které si tady ábíčkáři objednávali i kupovali. Tak se mi tenkrát podařilo založit naši konstruktérskou kancelář. Tvořili ji především Vladimír Procházka, modelářský senior, Mirek Kolář, optik, ale tak trochu všeuměl, jehož specialitou bylo používání 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210634
gumiček pro nejrůznější spoje, Jiří Konvička, vývojář-profík, kterému občas nevycházely termíny dodání podkladů pro návody v ABC a PaN, a Pavel Šrait, specialista na elektroniku. Ale přicházeli další šikovní a nadšení lidé, kteří za to málo peněz, jež jsme jim mohli za jejich práci zaplatit, dělali leckdy hotové zázraky. Musím připomenout, že jsme žili a byli na rozhraní padesátých a šedesátých let 20. století. Zní to trochu legračně, ale je to už přece jen téměř o padesát let zpátky. Svět byl rozdělen na Východ a Západ, studená válka teprve odumírala, a my jsme dělali málem zázraky. Ale měl bych připomenout i další „kluky“ – konstruktéry. Tak třeba Ivan Mádr udělal modely nadzemní dráhy Alweg, vysokozdvižného vozíku, univerzálního zemědělského traktoru a další modely vozidel i strojů. Bruno Burián, jinak kolega Pavla Šraita v jednom ze závodů národního podniku Tesla, zkonstruoval „kybernetického doktora“, který byl schopen ze základních příznaků určit možnou chorobu. Patnáctiletý Petr Hošťálek začal modelovat autoveterány, a jak jsem mohl později několikrát vidět v televizi, věnuje se zejména motocyklům. A přibyli další konstruktéři, kteří třeba přišli jen s jedním modelem, pomůckou, hračkou, ale rádi jsme jim dali prostor. Právě kvůli tomu prostoru jsem začal se souhlasem vedoucího redaktora Jana Čeřovského už v roce 1958 jako redaktor pro techniku, jednat v Mladé frontě i u pionýrů a svazáků (rozuměj ÚV ČSM a ÚR PO ČSM) o vydávání plánků. V ábíčku jsme museli většinou tisknout technické nákresy v měřítku, a to dělalo jak dětem, tak někde i vedoucím kroužků potíže s převáděním na rozměr 1 : 1. Náhodou to vyšlo, a jak už víte, v říjnu 1958 PaN ABC odstartovaly. Když se dnes probírám tou hromádkou zažloutlých složek, s úctou vzpomínám na všechny, kteří do nich přispívali. Kolik času, umu, nápadů, ale i peněz nám a našim čtenářům věnovali. Podařilo se mi sice časem prosadit i to, že jsme jim na smlouvu o dílo mohli zaplatit zhotovení prototypu. Nebyly to žádné horentní sumy, ale byly to zasloužené peníze a pokryly aspoň náklady na materiál. Vydávání PaN skončilo v roce 1967, ale později se ještě tu a tam objevily jako všívaná příloha v ABC. Důvodů pro změnu bylo několik, ale jeden byl závažný: pokles zájmu dětí o činnost technických kroužků. Měnila se i sama doba, trh se obohacoval například o stavebnice plas100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210634