MOTIV
to nedopadlo dobře. Anebo se jí přece jen někdo vměstnal do toho nabitého rozvrhu v Asii a ani velká vzdálenost ji ne ochránila.“ „Temná tajemství Orientu?“ řekl Milo. „No jasně, nadho dím náčelníkovi, ať nám zacáluje prima výlet, spokojím se i s ekonomickou třídou. Ale abych byl větší realista, možná bych se spíš měl ucházet o místo na přehlídkovém mole ve Světě modelingu. Jinými slovy přiznávám, že jsem v koncích.“ Dva nevyřešené případy za sebou. Nevzpomínal jsem si, že by se to někdy stalo, a neměl jsem ponětí, jak se s tím Milo vyrovná. O dva dny později jsem obědval s Robin na zahradě, u jezírka jsme jedli sendviče, které jsem ukuchtil poté, co jsem sepsal několik psychologických posudků. U nohou nám za ujala strategickou pozici naše francouzská buldočka Blanche, funěla a krkala a s tlamou dokořán čekala na spadlou manu. Robin pracovala jako divá, a tak jsem si říkal, že jí prospě je, když ji aspoň na chvíli vytáhnu z dílny. Nejdřív odmítla, protože prý má na krku termín. Za čtvrt hodiny svolila, ale bylo vidět, že se myšlenkami toulá jinde. Teprve když jsem nasypal kaprům koi krmení a ti se začali srkavě ládovat, vy trhla se ze zamyšlení. Sáhla po sendviči. „Rostbíf. Ty mi snad čteš myšlenky, miláčku.“ „Jo?“ „Ne, ale na jídlo jsem myslela a rostbíf by mě nejspíš dřív nebo později napadl.“ V kapse mi začal vyzvánět mobil. „Ty to nevezmeš?“ „Teď ne.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210600