ROWAN COLEMAN
Shoně bylo buď jedno, že je Maddie nespolečenská, nebo si toho nevšímala. Na rozdíl od většiny dospělých, kteří ohrnovali nos a tvářili se, že Rose v dcerce schválně pěstuje neomylnou schopnost urazit a naštvat. „Máma si myslí, že takovej výlet pro ně není, ona věří, že tady na severu je to samý kanibal a troll, takže zůstali na pár dní u ní. A to znamená, že jsem se urvala ze řetězu! Tak co, kde to tu žije? Svrbí mě celý tělo.“ „Moc milá, to se musí nechat,“ zamumlala ne tak docela pro sebe Jenny, která se objevila zpoza dveří. „Kdo je to, holka?“ zeptala se Shona Rose, složila na chodník dvě igelitky svých věcí, jednou rukou ji objala, přitom vytáhla z kapsy džínové bundy balíček cigaret a zkušeně si vložila jednu do pusy. „Místní vědma?“ „To je Jenny. Je to moje… naše domácí.“ Rose pohlédla na Jenny, která se nenamáhala skrývat svůj nesouhlas. To se Shoně stávalo pořád a popravdě, ne bezdůvodně. Navíc se pohupovala v nejtěsnějších bílých džínsech, jaké kdy Rose viděla, a nad pasem jí svítily dobré tři palce holé kůže s falešným opálením, než zmizela pod tělově růžovým topem s hlubokým výstřihem, nenechávajícím moc prostoru představivosti. Přesně tak to měla Shona ráda. Bylo to legrační a taky divné, protože Rose věděla, že navzdory promiskuitnímu vzezření a dryáčnickému chování nejsou Shoniny sexuální zkušenosti o moc větší než ty její. Čítaly nerozumnou zkušenost patnáctileté holky s nejstarším synem souseda, s klukem, který chodil do jejich restaurace a který byl do Shony mnohem větší blázen než ona do něj, a pak Ryana. A přes Ryanova neustálá žárlivá obvinění, divokou podezíravost a vztek se Shona nikdy na jiného chlapa pořádně ne98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210599
NENÍ CO ZTRATIT
podívala, ani když otec jejích dětí seděl ve vězení za to, že jí ublížil. Jenže vidět Shonu prvně, v krátkém topu a s houpajícími se obřími náušnicemi, trochu připomínalo setkání s Mae Westovou posunuté do jednadvacátého století. „V areálu se nekouří,“ oznámila Jenny a kývla na zapálenou cigaretu v Shonině puse. „A nepije a nepěstujou se žádný pochybný zábavy.“ „Pochybný zábavy?“ Shona si lačně potáhla z cigarety, odhodila ji a nechala ji tiše dohořívat na chodníku. „Když to dělám já, není na tom nic pochybnýho, moje milá.“ „Tááákže!“ spustila Rose vesele, chopila se Shoniny tašky a špičkou boty nenápadně zašlápla nezvedenou cigaretu. „Zavedu tě do pokoje, ne?“ „Něco ti povím, v životě jsem nejela takovou štreku,“ postěžovala si Shona, když stoupala do schodů za Rose s Mad dií a Jenny v patách. „Musela jsem si od mámy půjčit kilo a nestačilo to ani na benzin. Pak odsud asi zdrhnu v noci.“ „Platí se předem!“ vyjekla Jenny, neomylně se chytila na návnadu, kterou jí Shona ke svému velkému pobavení tak krutě zamávala před očima. „Klid, Jenny,“ chlácholila ji Rose a otevřela dveře vedlejšího pokoje, který si vyžádala pro kamarádku. „Shona si dělá jenom legraci, že jo, Shono?“ „Jasan.“ Shona se na Jenny zakřenila zhruba stejně vřele jako na každého, koho neznala. Proč si tehdy dávno, za dob v restauraci, vybrala za kamarádku právě ji, to Rose ještě pořád nepochopila. Nebyly spřízněné duše odjakživa, ani když jim došlo, že jejich partnerské vztahy mají víc společného, než si byly obě ochotny 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210599
ROWAN COLEMAN
přiznat. Možná že Shona tehdy přes všechnu předstíranou kuráž, vůdčí sklony a smysl pro humor, díky nimž byla tak oblíbená, zaznamenala hubenou malou osiřelou puberťačku, která se z nouze živila roznášením zmrzliny, a uviděla v ní pravdivý odraz sebe samotné, svou pravou podstatu pod vší tou zlevněnou parádou. V každém případě se po tom Rose nemínila pídit. Byla závislá na Shoně, jediné osobě, která ji ujišťovala, že se přes všechny chyby úplně nezbláznila. Nechtělo se jí ohrozit jediný přátelský vztah, jaký měla. „Když jsi přijela, Jenny tě viděla z okna a říkala, že vypadáš jako chuligánka,“ informovala Maddie Shonu nadšeně a seděla způsobně na posteli, zatímco Shona sypala obsah jedné igelitky do zásuvky. „Nebo jako od kolotočů.“ „Maddie,“ zavrčela Rose a proklínala dceřinu zvláštní schopnost slovo od slova reprodukovat řeči dospělých, které nebyly určené jejím uším. Shona povytáhla vytrhané obočí a podívala na Jenny. „Snídaně je mezi osmou a půl devátou, objednávky neberu, kafe nevařím.“ Jenny si očividně umínila nenechat se Shonou vykolejit. „A nepřetvařuju se a řeknu, co mám na srdci. Taková jsem. Jestli se vám to nelíbí, víte, co si můžete.“ „Anebo,“ rozhodila Rose rukama, „nám všem uvařím trochu čaje.“ „Musím pryč,“ řekla Jenny nejistě a vypadala, jako by se jí nechtělo nechat Shonu bez dohledu, nebo spíš bez ozbrojené stráže. „Budete jíst dneska s náma, Rose? A co ona?“ „Moc ráda, díky,“ rozveselila se Shona. „Jasně že s váma pojím, žádný káefcéčko tu myslím nemáte. Co bude, tlačenka z ovčího žaludku?“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210599