Zástupce ředitele aneb Život mezi mlýnskými kameny
plán. Nicméně byla a je pro mne důležitá vazba na konkrétní třídu a jejich vedení. Zastupování ředitelky školy jako statutární zástupce v době její nepřítomnosti: za deset let se stane mnoho věcí, při kterých nelze čekat na konečný verdikt nepřítomné ředitelky, a zástupce musí rozhodnout. Naštěstí první situace tohoto typu nastala až v době, kdy už jsem nějaké zkušenosti získal, a i poté jsem se snažil postupovat v duchu vedení školy paní ředitelky. Vedení a kontrola pedagogické dokumentace: to byl problém. Po ukončení fakulty a nástupu do školy mi největší potíže činilo včasné a správné vyplňování třídnice. Často, opravdu často jsem byl zván do kanceláře k bývalé paní zástupkyni, která mi TK vrátila k dopracování. Logicky se nabízela otázka, zda někdo takový může být zástupcem. No, naučil jsem se nejen vyplňovat, ale i kontrolovat. Snažil jsem se od první chvíle, aby všichni měli pocit, že se ke mně do kanceláře nechodí na kobereček. A to se myslím podařilo. Shromažďování a vykazování podkladů pro výplatu proměnlivých složek platu a včasné zajištění veškerých odvodů z mezd ve spolupráci s hospodářkou školy: důležitá oblast povinností, kterou jsem vždy předkládal paní ředitelce ke kontrole. Zajišťování zastupování za nepřítomné pedagogické pracovníky a stanovení pedagogických dozorů: nesmírně složitý oříšek, řekněme v prvních měsících po nástupu do funkce. Největším problémem bylo změnit zajeté koleje. Základní zaváděné změny: učitelé, kteří neučí první vyučovací hodinu, jsou i přesto ve škole přítomni, suplování se provádí na základě potřeby školy, ne na základě přání pedagogů (někteří z 2. stupně odmítali suplovat na 1. stupni), dozory rozděleny na základě potřeb školy a také spravedlnosti (počet, typ), kontrola, zda byla hodina odsuplována či oddozorována. Podíl na tvorbě rozvrhu hodin tříd: ve třetím roce je zcela v mé kompetenci tvorba rozvrhu – ručně –, Bakaláři v prvních letech u nás ještě nebyli. Úplné vyřizování školních a pracovních úrazů: bezproblémová oblast. Vedení bezpečnosti práce včetně zajištění školení pracovníků: opět oblast, kde jsme se na realizaci podíleli společně s paní ředitelkou.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210580
Inspirace z terénu – kazuistiky
Vedení archivu: po novelizaci archivního zákona a následných návštěvách a kontrolách z archivu zkušenost vpravdě hororová. Provádění kontroly práce všech úseků provozu školy se zvláštním zaměřením na 1. stupeň školy a celkovou úroveň výchovné práce všeobecně: tato oblast byla vždy bez problémů. Řízení inventarizace: ačkoli jsem ji měl ve své pracovní náplni, plnil jsem ji v přímé součinnosti s paní ředitelkou. Řízení úseku civilní obrany: opět viz bod výše. Vykonávat funkci ICT koordinátora a pedagoga na škole, dohlížet na chod počítačové učebny: pro začátečníka zpočátku velmi časově náročné. Naštěstí v prvních letech jsem měl k dispozici učitele ICT, který sice teprve studoval, ale byl o něco dál než já. Během následujících let jsme si s paní ředitelkou vypracovali a osvojili nepsaný, ale funkční systém týmové práce. Nejdůležitější součástí tohoto způsobu spolupráce bylo, že jsem byl plně součástí všech zásadních rozhodnutí, jednání. Společně jsme konzultovali rozpočet, byl jsem pravidelně u všech pracovních pohovorů, podílel jsem se na tvorbě úvazků, vždy jsem byl u výchovných komisí, oslav i nepříjemností. Společně jsme připravovali školní rok, plány a realizaci oprav budovy, nákupy nábytku i pomůcek. Asi největší akcí pak byla příprava digitálních učebních materiálů (DUM) v rámci evropského projektu Metodika II. Samozřejmě ne u všeho jsem byl rád. Za deset let jsem několikrát „asistoval“ u snižování počtu zaměstnanců, řešení stížností atd. A to pro mě nebyly zrovna příjemné chvíle. Nicméně si uvědomuji, jak cenné to byly zkušenosti. Jsem přesvědčen, že moje účast na všech těchto aktech, které patří k vedení školy, nebyla ze strany paní ředitelky vyžadována jen ze snahy do všeho mne zasvětit a připravit na budoucnost, ale i proto, že si mého názoru a podpory vážila. Také už chápu, že se mi vlastně dostalo jedinečné možnosti být formován a „vychován“, veden pro budoucí možné působení. Mohl jsem se vždy spolehnout na to, že se kdykoli mohu na paní ředitelku obrátit s prosbou o radu a pomoc. Za celých deset let ani jednou nezaznělo, že je to můj úkol, moje povinnost a že ji zajímá jen výsledek. Nikdy jsem vědomě neudělal nic, co by ji přivedlo do nepříjemné situace nebo ji postavilo před hotovou věc, kterou jsem rozhodl za jejími zády. Tento stav – nepřekvapovat se (v negativním slova smyslu) – nám umožnil vytvořit tým, kde bylo možné se na druhého plně spolehnout. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210580
Zástupce ředitele aneb Život mezi mlýnskými kameny
Krátce po nástupu do funkce jsme společně s paní ředitelkou zahájili funkční studium 1 (nyní studium pro ředitele škol) – úspěšný ředitel a později i bakalářský obor (obojí bylo jejím nápadem). Bylo pro mne nepochopitelné, když někteří ředitelé (zvláště ti, kteří převzali po nástupu do funkce své statutární zástupce) vyprávěli o bojích a střetech v rámci vedení. A nemusel to být jen boj. I stav podkopávání autority, nemožnosti se spolehnout či myšlenky – čím hůře pro jednoho, tím lépe pro druhého. Neznamená to, že jsme neměli s paní ředitelkou na některé věci rozdílný pohled, názor. Vždy jsme ale danou věc probrali a já vždy respektoval a podpořil její konečné slovo a rozhodnutí. Uvědomoval jsem si, či spíše tušil její odpovědnost. Ano, právě toto slovo považuji v otázce zástupce nebo ředitele za nejdůležitější. Ještě se k němu vrátím. A pak přišel přelomový rok a skvěle napsaný zákon o konkurzech. Asi opět netřeba opakovat kvalitu a jednoznačnost tohoto zákonného díla, které mělo tolik výkladů, kolik bylo vykladačů. (Konkurzy musí být X mohou být, všichni do konkurzů X jen někteří…) Naše město vyhlásilo, až na několik málo výjimek, konkurzy plošně. Najednou zde byla výzva a nutnost se rozhodnout. Na přímou výzvu paní ředitelky jsem se do konkurzu přihlásil. Skončilo to mým jmenováním. Já řediteluji a bývalá paní ředitelka mi „zástupcuje“. Tandem zůstal, jen role se vyměnily. Myslím, že záleží na osobnosti člověka, jak vnímá své postavení a svou roli. Jsou jistě lidé, kteří touží po kariéře, a funkce ředitele je jejich cílem. Neměl jsem sen být ředitelem. Život mi tuto výzvu přinesl a já ji přijal. Beru svou pozici jako úkol, možnost a službu dětem, zaměstnancům, rodičům a v neposlední řadě i své rodině. Nyní se dostávám ke slovu, které jsem zmínil výše. Řediteluji třetím rokem a stále více pociťuji tíhu slova odpovědnost. Jasně teď vnímám rozdíl mezi dřívějším a dnešním stavem. Od prvního dne s každým dalším podpisem, který učiním, si tuto odpovědnost uvědomuji. První rok jsem se sžíval s pocitem, že není ve škole věc a oblast, za kterou nenesu odpovědnost. Od výuky přes stav budovy, od kvality obědů až po uklizené chodníky, od bezpečnosti až po posekanou trávu na hřišti, od financí až po stav autobusu, kterým jedou děti na exkurzi. A tak vnímají ředitele i zaměstnanci. Kdykoli přijdou s otázkou, čekají, že ředitel ví a okamžitě rozhodne. Ředitel je prostě v očích mnohých Ferda Mravenec, který rozumí střechám, topným a vodovodním rozvodům, stejně jako počítačům, kopírkám a tiskárnám. Má absolutní znalost všech zákonů a vyhlášek, které dokáže kdykoli citovat. Školní řád, školský zákon, zákon o pedagogických pracovnících a ŠVP samozřejmě umí nazpaměť.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210580