Část první / Právní postavení podnikatele
podnikatelský obchodní styk i pro vztahy navazované mezi podnikateli a zákazníky, popř. podnikateli a veřejnoprávními subjekty (stát, obce, kraje) při realizaci podnikání, k němuž slouží obchodní závod podnikatele. Zastoupení podnikatelů pověřenou osobou se vyznačuje spojením následujících prvků: – existence pověření: pověření vychází z vnitřní organizace provozu obchodního závodu podnikatele, není ve své zákonné podobě vázáno na žádné formální požadavky. Může jít o organizační řád, z něhož potom vyplývá dělba činností na jednotlivých funkčních místech, může jít o jednotlivé pokyny, o zvyklosti panující v daném závodě. Dokonce i při neexistenci pověření může jednání nepověřené osoby podnikatele zavazovat, pokud podnikatel vlastní vinou vyvolal u třetí osoby domněnku, že zmocnění učinil, a třetí osoba byla v dobré víře a mohla rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno (§ 444 odst. 1 obč. zák.). Pověření není vůči třetím osobám žádným formalizovaným způsobem prokazováno, pověřené osoby nemají plnou moc ani se nezapisují do obchodního rejstříku. Existence pověření je předpoklad daný zkušeností a praxí. V některých případech může být pověření vyjádřeno ve smlouvě, jestliže si smluvní strany ujednají, že např. ke smluvním jednáním týkajícím se určité stavby jsou pověřeni jmenovitě uvedení odborní referenti zhotovitele či objednatele. – Pověření je vázáno na činnost při provozu obchodního závodu: pověření se zpravidla netýká jen jednotlivých právních jednání nebo jen právních jednání jako takových (na rozdíl od zmocnění speciální nebo generální plnou mocí), ale souvisí s určitým druhem činnosti při provozu obchodního závodu, např. přejímací technik v autoservisu, prodavačka v obchodě, vedoucí odbytu výrobního závodu. U všech příkladmo uvedených funkcí budou jejich vykonavatelé vstupovat do obchodního styku se zákazníky nebo obchodními partnery, kteří budou oprávněně předpokládat, že jednající osoby byly ke svým funkcím, a tedy i k jednání, řádně pověřeny. – Rozsah jednatelského oprávnění je dán obvyklostí: pověřená osoba se při jednání nemusí prokazovat žádnou plnou mocí ani nemusí jinak dokládat svoje oprávnění k právním jednáním. Třetí osoby dovozují rozsah jejího oprávnění zastupovat podnikatele z jejího funkčního místa v obchodním závodě podnikatele a využívají přitom svoje praktické zkušenosti dané historickým a kulturním vývojem daného regionu. Občanský zákoník upravuje v dalším ustanovení § 431 ochranné pravidlo pro případ, že pověřená osoba překročí svoje zástupčí oprávnění. Podnikatele v tomto případě jednání pověřené osoby zavazuje. Třetí osoba však musí být v dobré víře. Jestliže věděla nebo vzhledem k okolnostem případu vědět musela, že pověřená osoba svoje oprávnění překračuje, vázanost podnikatele jednáním pověřené osoby nenastupuje. Řeší se tak hraniční případy, kdy zvyklosti nejsou stabilizovány a nemusí být zcela jasné, jak široký je okruh záležitostí náležejících danému funkčnímu místu. Jiná je otázka, zda podnikatel může v takových případech dodatečně neoprávněné jednání schválit a zavázat se tak. Domníváme se, že není důvodu mu oprávnění k takovému postupu upírat, zejména když dodatečné schválení při překročení zástupčího oprávnění nalézáme jako obecný princip v úpravě zastoupení (§ 440 obč. zák.). S úpravou jednání pověřených osob není spojeno žádné ustanovení, které by řešilo požadavky na péči, která má být věnována vyřizované záležitosti. Vzhledem k tomu, že § 430 a 431 upravují obdobně, jako je tomu u prokury, jen otázky 80
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210577