HO¤KÁ
SETBA
Marsh ale vztek spolkl i podruhé. Tentokrát pokrãil rameny, jako by ho ze sebe setfiásal. „Za chvíli válka skonãí a potom zase v‰echno bude jako dfiív.“ Poplácal Willa po paÏi. „âestné slovo.“ Willovi bylo jasné, Ïe kdyÏ téma odmítne opustit, jenom vyvolá hádku, které se Marsh jednoznaãnû snaÏí pfiedejít. Podvolil se a jenom doufal, Ïe se válka rozhodne rychle, aby Liv mohl zase nav‰tívit a prohlédnout si Marshovu dceru. Jednoho dne z nûj bude str˘ãek. „MÛÏe‰ Liv alespoÀ vyfiídit, Ïe ji zdravím a Ïe posílám blahopfiání?“ „Jasná vûc.“ Marsh se pokusil odlehãit atmosféru: „Mimochodem, ví Lorimer, Ïe jsi mu ztopil doutník?“ Will na jeho hru pfiistoupil, i kdyÏ náladu nemûl.
12. kvûtna 1940 0°41‘13“ v˘chodní ‰ífiky, 50°26‘9“ severní délky Ponorná rakev vrzala a potila se. KaÏd˘ch pár minut stekla po trupu dal‰í kapka vody a zanechala za sebou stopu lesknoucí se jako slzy na tváfii jakéhosi Ïelezného leviatana. KrÛpûje se tvofiily kolem svarÛ a n˘tÛ v místech, kde k sobû pfiiléhaly pláty trupu. Posádka ponorky oznaãovala kapky jako „pocení“ a tvrdila, Ïe jde o vysráÏenou vlhkost z útrob plavidla. V Klausov˘ch oãích to ale byla vodstva Laman‰ského prÛlivu prosakující ocelovou kÛÏí jejich Unterseeboot 115. Uvnitfi bylo skoro tak tûsno jako v rakvi, kam ho doktor von Westarp zavíral za trest. Roz‰ífiením posádky o Klause ubylo místa a námofiníci se projevovali podráÏdûnûji neÏ obvykle: kaÏd˘ d˘chal vzduch vydechnut˘ ostatními, vzduch poznamenan˘ uhlovodíkov˘mi v˘pary naftového pohonu, které posádka cítila je‰tû dlouho po pfiepnutí motorÛ na tich˘ elektrick˘ chod. Klaus by stísnûn˘m podmínkám mohl utéct, kdyby vyuÏil götterelektron, ale tím by ztenãoval zásobu náhradních baterií, kterou vezli. A Gretel nezmiÀovala, k ãemu pfiesnû jsou nutné. Potfieboval si odpoãinout. Nedokázal v‰ak pochopit, jak na ponorce nûkdo mÛÏe usnout. Kdykoli zavfiel oãi, probûhlo plavidlem dal‰í zaskfiípûní nebo zavrzání, takÏe je zase otevfiel. Sledoval, jak po trupu stéká dal‰í kapka, a bolestnû si uvûdomoval, Ïe nad nimi ãíhá oceán nachystan˘ kdykoli je rozdrtit. – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210575
IAN TREGILLIS
Byl by radûji, kdyby pfied ním posádka nikdy nepromluvila o minov˘ch polích. Nûkolika ponorkám uÏ se stal prÛliv osudn˘m, skotské pobfieÏí se pro vysazení agenta v t˘lu hodilo víc. Ale zvolená cesta byla rychlej‰í a fi퉉tí velitelé mohli pln˘m právem oãekávat, Ïe se mise vydafií: Gretel její úspûch pfiedpovûdûla. Nebo to alespoÀ tvrdila. Koneãn˘ osud ponorky ov‰em nechala zahalen˘ tajemstvím. Bylo moÏné, Ïe Klaus bude v rámci úkolu nucen doplavat pût kilometrÛ k pobfieÏí. VÛbec se o tom nezmínit, to by bylo Gretel podobné. Pevnû semkl víãka a soustfiedil se na d˘chání. S vypûtím sil se uvolnil a vnutil sv˘m nádechÛm pomal˘, uklidÀující rytmus. Trup nafiíkal. Ponorka si profiezávala cestu mofiem a znovu mûnila hloubku. UÏ tfii dny nezamhoufiil oka. Zanedlouho se dostaví halucinace. Z náprsní kapsy uniformy vytáhl zmuchlan˘ papír se vzkazem. Brzy se bude muset pfievléct, ale dokud to jenom pÛjde, zÛstane v uniformû. Insignie Götterelektrongruppe na límci si od posádky vyslouÏily zdviÏená oboãí a nejeden zmaten˘ pohled. Námofiníci se jich je‰tû nenauãili bát. O jeho dÛstojnick˘ch epoletách platil prav˘ opak. Byl obersturmführer SS. Pfiinejmen‰ím tomu posádka rozumûla. RozloÏil vzkaz, kter˘ nalezl v kapse bûhem noãní ofenzivy v Ardenách. Drah˘ bratfiíãku, aÏ bude‰ o obsahu tohoto lístku referovat standartenführerovi Pabstovi, budu se nacházet v nepfiátelském zajetí…
12. kvûtna 1940 Velitelství Milkweedu, Lond˘n, Anglie „Pfii‰el jste mû vzít na ples?“ „Vstávejte.“ VûzeÀkynû sedûla v tureckém sedu na kavalci a Marsh ji silou zvedl na nohy. Zkroutil jí ruce za záda. Zápûstí mûla tak hubená, Ïe jí Ïelízka, dva identické náramky z chladného kovu, na horeãnatû planoucí kÛÏi volnû visela. Dívka zkroutila krk a ohlédla se na Marshe. „Kvûtinu nedostanu?“ PoloÏil jí ruku mezi lopatky a vystrkal ji z cely. Tlak jeho prstÛ odsunul na stranu vystoupl˘ kabel vedoucí pod ‰aty. – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210575
HO¤KÁ
SETBA
„Ale Olivii jste na první veãefii pfiinesl celou kytici.“ Ten neãekan˘, zvrhl˘ vpád do soukromí Marshe dopálil. Kdyby nemûl co dûlat s vûzeÀkyní, ale s vûznûm, bez váhání by do nûj zlehka strãil. A protoÏe by se vûzeÀ nemohl niãeho zachytit, svalil by se na nepoddajn˘ beton. Hloupá pomsta, to moÏná, ale vyjasnila by role. Tak ty chce‰ vyhroÏovat mojí rodinû? Ale dívka k nûmu zdvihla fale‰nû nevinn˘ pohled a vypadala v tu chvíli tak kfiehce… Vzpomnûl si na modfiiny ve tváfii, které u ní zahlédl pfii prvním letmém setkání v Barcelonû. Vzpomnûl si i na jizvy po operacích. ZaÏila pfií‰erné zacházení a byla pfiíli‰ útlá, neÏ aby se mohla bránit sama. Jak mohla o pugétu vûdût? MoÏná si to jen tipla a trefila se… JenÏe vûdûla, jak se Liv jmenuje, a také, Ïe se jim narodilo dítû. I to, Ïe má Marsh v kapse éter… a je‰tû navíc mûla ten sam˘ opasek s baterií, jak˘ byl k vidûní v tarragonském filmu. Bylo v tom nûjaké eskamotérství? âetla my‰lenky? MoÏná Ïe nad tím, co fiíkala, nemûla kontrolu. MoÏná jí tehdy ve ·panûlsku vyklouzlo nûco, co zahlédla v nûãí mysli, nûjaké zlovûstné tajemství, a kvÛli tomu ji zbili. „Jak to, Ïe toho tolik víte?“ Vykulila na Marshe oãi v hotové karikatufie nevinnosti. Zkusil to jinak. „Chováte se, jako byste mû znala. MoÏná si dokonce uvûdomujete, Ïe je vám tady lépe neÏ s va‰imi kumpány.“ Ticho. „Chceme jen porozumût tomu, co vám von Westarp udûlal a proã.“ KdyÏ si usmyslela, dokázala dívka nasadit tváfi ostfiíleného hráãe pokeru. Jako právû teì: maska bez v˘razu. Marsh si povzdechl. „Nikdy uÏ se o mojí Ïenû nezmiÀujte.“ Vzal ji za loket, vykroãil s ní ke schodÛm a dodal: „A o mém synovi taky ne.“ Znovu zkroutila krk, aby na Marshe vidûla, a zamraãenû stáhla oboãí k sobû. „Bingo,“ luskl Marsh prsty. „Dostal jsem vás.“ Pfiimhoufiila oãi a tváfi jí zkamenûla. V opu‰tûném koutû staré admirality se Milkweed do znaãné míry tû‰il soukromí. Jedno schodi‰tû mezi sklepem a prvním patrem mûl víceménû pouze pro sebe. Marsh díky tomu mohl vûzeÀkyni odvést nahoru a nevyvolat pfii tom neÏádoucí pozornost. Nepovoloval stisk na pfiedloktí, drÏel dívku dost silnû, aby mu neutekla, ale ne tak, aby jí zÛstaly modfiiny. – 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210575