polovinu těla při tom měla zakloněnou a hlavu odvrácenou, jako by říkala vari. Nejspíš proto, aby ji tatínek náhodou netrefil. Ten ale pokaždé šťastně trefil kapra tupým koncem sekery a odešel na dlouho do hospody. „Martičko, budu vod vás potřebovat kontrolní zprávu vo tý soutěži aktivity,“ slyším říkat šéfku. „Do kdy to má být, paní inžinýrko?“ „Na ministerstvu ten materiál chtějí do patnáctýho. Ale nedě lejte si s tím hlavu. Stačí, když to napíšete stručně. Hlavně aby tam byly čísla a nějaký ty dojemný příklady, dyk víte,“ uchichtne se stydlavě. „Ano,“ říkám, „ale…“ Zvoní telefon. „Halóóó?“ ptá se šéfka pronikavě. „No ahój! Tak co, byl jsi tam? Eště né? Aha, jo, jo. No my tu máme zase blázinec, to víš. No já ti nevim…“ Hovoří dlouho a hlasitě. Dívám se z okna, pak si sednu k psa címu stroji a nadepíši: Kontrolní zpráva o průběhu Soutěže ak tivity veřejných knihoven k 60. výročí VŘSR a 55. výročí vzniku SSSR a podklad ke zhodnocení jejich podílu na Hlavních směrech kulturně výchovné činnosti v roce 1977. Podtrhnu to a zadívám se na to. Ostatní kolegyně se vytratily. Oblaka se zdvihla do výšky a slunce praží naplno. Je tu zakouřeno a dusno. Ten hlas si ke mně znovu přisedá: „A řekni Aleně, ať si nebere ty světlý šaty, nebo se zas příšerně zmaže. Má tam ty květovaný. No, ty. A hele, Vašek ať mě nedo paluje. Mám toho s ním už fakt dost…“ Úporně se dívám na to, co jsem napsala. Kontrolní zpráva o průběhu, než dojdu na konec, nevím z toho nic. „Nekecej, vážně?“ slyším zas. A napadá mě, jak důmyslně je rok rozporcovaný nožem jejich normalizačního náboženství: sotva se nám podaří strávit Únor, vítězství pracujícího lidu v Čes koslovensku, máme tu přesnídávku Březen, Měsíc knihy, naro zení Jana Ámose a Mezinárodního dne žen. Pak První máj, svátek
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210573