V_NEBI_zlom.QXD_VAC_ZLOM.QXD 9/2/15 4:17 PM Stránka 96
O na‰ich Nûmcích VÏdycky po nûjaké dobû se do novin vrátí téma vyhnání NûmcÛ. Ale jak jde ãas, mluví o nûm pokaÏdé jin˘ druh lidí a také k jin˘m. Ub˘vá tûch, ktefií to proÏívali, a pfiib˘vá pÛvabnû teoretick˘ch demokratÛ, ktefií to necítili. Tehdy i teì je na tom zajímavé, Ïe se nikdo nezam˘‰lí nad tím, tedy neãetl jsem o tom nic, jaké by bylo souÏití vítûzn˘ch a poraÏen˘ch. Myslíte, Ïe slu‰nû demokratické? Ne. âe‰i, zvlá‰tû ti podfiadnûj‰í mezi námi, by tûm poraÏen˘m pûknû kazili Ïivot. A jak Nûmci? Myslím, Ïe ti podfiadnûj‰í mezi nimi by se pfiedbíhali v komunismu. Objevuje se otázka, zda existuje kolektivní vina. Existuje: jste vinni tím, Ïe Ïijete v nûãem, co zavinili ti pfied vámi. Dûjiny totiÏ, nevím, jsou spí‰ vina neÏ zásluha. Co dobrého se v nich vyskytne, to nevinnû odtrpûli ti pfiedtím. Za války jsme se my kluci v internátû ve Zlínû bavívali o tom, co bude pak. Îe to Nûmci prohrají, nikdo nepochyboval. VÛbec nás nenapadlo, Ïe by potom mûli odejít. UvaÏovali jsme spí‰ o tom, zda vezmeme zpátky Slováky: neÏ oni to pod zkratkou SNP rozhodli kladnû. Ale napadlo nás, jestli po válce neupadneme do jiného protektorátu, coÏ se i stalo. KdyÏ se objevila my‰lenka vystûhování NûmcÛ, bylo to úÏasné fie‰ení: dûjinné. VÏdyÈ oni pfiedtím sami fiekli, Ïe s námi nechtûjí Ïít. Já jsem toto fie‰ení hned vzal jako nápravu dûjinn˘ch kfiivd. Konec jejich tlaku na V˘chod. Z dûjepisu jsme nûco znali o osudu polabsk˘ch SlovanÛ. Jak napfiíklad hrabû Gero v roce 939 pozval slovanská kníÏata k mírovému jednání, a nechal je povraÏdit. Tak ovládl Dolní LuÏici, o sto let pozdûji dobyli i Horní. Poãátkem 12. století se poãíná nûmecké osídlování slovanského území. (Milan Hrabal: LuÏiãtí Srbové známí i neznámí, Varnsdorf 2010) V˘jimkou byla krat‰í období, kdy LuÏice patfiila pod ãeskou korunu. Pfied válkou nacisté pfiekládali srbské uãitele a knûze do nûmeck˘ch míst. PovaÏuji vyhnání NûmcÛ za spravedlivou událost, kterou v‰ak odtrpûli ti, kdo právû Ïili. Ale víme, co chtûli Nûmci po válce udûlat s námi. Je tedy to vyhnání dûjinná událost v nûmeckém Ïánru, jenÏe dopadla opaãnû. Mne v‰ak v této souvislosti vÏdycky napadne, Ïe se
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210472
V_NEBI_zlom.QXD_VAC_ZLOM.QXD 9/2/15 4:17 PM Stránka 97
najdou takoví zbabûlci, ktefií se pfii takové pfiíleÏitosti odváÏí ãinÛ, jichÏ by se v boji neodváÏili. UvaÏuju, Ïe by se fiídící lidé pfii nûjaké pfií‰tí revoluci mûli postarat o to, aby ãest spravedlivého boje byla chránûna. Byl jsem na vojnû s chlapcem, jmenoval se Jaroslav Jaro‰, byl to vyuãen˘ lesník z Vala‰sk˘ch Klobouk. Loni umfiel. Vyprávûl mi o jedné hrozné události. KdyÏ konãila válka, nûjací ozbrojení Klobuãané taky vyhánûli Nûmce. A stalo se, Ïe chytli osamoceného, neozbrojeného jedince. NemÛÏu zapomenout, co mi Jaro‰ fiekl: „Jeden takov˘ vÛl, kter˘ pfii‰el poprvé k flintû, toho Nûmce stfielil do bfiicha.“ ¤íkali jsme si s Jaro‰em, Ïe kdybychom mûli jeho adresu, je‰tû bychom jeho rodinû napsali: o odpu‰tûní? 7. kvûtna 2013
Co se nám nezdá ·li jsme z divadla. V podchodu metra byl stánek s nápisem „V˘mûna penûz“. Byly to nové peníze, jmenovaly se pistácie, zavedl je Václav Klaus. Stála tam fronta. Pfiem˘‰leli jsme, máme-li si také stoupnout, ale já jsem fiekl ne. Poãkáme, co o tom bude zítra v novinách. Není o tom dneska nic, z ãehoÏ usuzuju, Ïe se mi to jenom zdálo. Nûkdy by naopak bylo lep‰í, kdyby se nám jenom zdálo, co je v novinách. Napfiíklad ta záleÏitost s paní Livií. Je mi sympatická, ale souhlasím s ministrem zahraniãí, kter˘ ji velvyslankyní na Slovensku nechce. Myslím si, Ïe by sama mûla odstoupit. A pofiád se pí‰e o tom Ústavu. Myslím si, Ïe rozumné argumenty tûch dvou stran, jeÏ se o tom pfiou, by se mûly dát spojit. JenÏe ono je zfiejmé, Ïe ta jedna ho chce z neãist˘ch dÛvodÛ dostat do rukou. A takov˘ch pfiípadÛ jsou plné noviny. Nerad se dovídám, Ïe se má zv˘‰it rychlost jízdy na nûkter˘ch silnicích. Já si naopak myslím, Ïe by se auta pro obyãejnou jízdu mûla rovnou vyrábût s omezenou rychlostí. Zato jsme si ale v‰imli, Ïe podél dálnic mizí reklamní tabule. Dále jsem se doãetl, Ïe se budou smût stromy na soukromém pozemku kácet bez povolení. UÏ vidím, jak se toho chytnou lidé, jimÏ
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210472
V_NEBI_zlom.QXD_VAC_ZLOM.QXD 9/2/15 4:17 PM Stránka 98
vadí, Ïe ze stromÛ padá listí. ¤íkal nám syn Ondfiej, Ïe v jejich obci jsou lidé, ktefií dokonce Ïádají, aby obec pokácela strom na vefiejném pozemku, kdyÏ k nim pfies plot padá listí. To mÛÏeme ãekat, Ïe se ozvou lidé, ktefií budou Ïádat, aby potok byl zaveden do kanálu, protoÏe ‰umí a leskne se. Zdá se, Ïe nad v‰emi pfiirozen˘mi jevy a zvuky pomalu pfievládá buãení volÛ. Ne, lidé nejsou dost vzdûlaní, citliví a vychovaní, aby se jim svûfiila v˘chova státu. Stát by mûlo fiídit konsorcium lidí vybaven˘ch podle vzdûlání a smyslu pro odpovûdnost, ktefií jsou si vûdomi souvislostí v‰eho. Ale jak takové lidi vybrat? My jsme v na‰í zahradû skáceli dva stromy úfiednû, kdysi, a teì si dûláme, co chceme. JelikoÏ hned vedle toho stromu roste uÏ nov˘. VÏdycky tu byly borovice, smrky, bfiízy. Nechceme, aby z na‰eho území nûco zmizelo. Nebyla tu lípa! Zasadil jsem ji, je vysoká pûtadvacet metrÛ a velice kvete. Pfii pletí rÛÏí na‰la paní Vaculíková buk: ten se k nám nepasuje, zasadil jsem ho do rokle za cestou. Kdyby existovalo pfiísloví, Ïe „kaÏd˘ kluk má mít buk“, já mám splnûno. Ke zpestfiení barevného obrazu zasadil jsem mezi smrky modfiín: vydlábl jsem ho kdysi u lesní cesty. Z doby TopiãÛ roste u brány zerav ãili túje: mohutná, krásná, lidé se u ní zastavují. Ze zvûdavosti jsem pfied nûkolika lety zasadil jinan, ale málo roste. Chodû tak po na‰í zahradû, Ïasnu nûkdy, Ïe my máme pro sebe takovou plochu zemûkoule, kdyÏ nûkde jinde lidé i umírat musejí na dlaÏbû. Teì je zahrada plná kvûtÛ. Nejvíce záfií, aÏ nahlas, mahonie cesmínolistá, která se rozmnoÏuje kdekoliv, paní Vaculíková ji hubuje, ale nechává ji, kde pfiímo nepfiekáÏí. A po ní pfiijde ‰efiík a jasmín, kdyÏ nepoãítám ov‰em jablonû. Tu v Praze nám na blokovém dvofie zaãíná kvést mohutn˘ ka‰tan. Je to ozdoba dvora, nበobraz pfii pohledu z kuchyÀského okna. Ke kterému domu z toho bloku patfií, nevíme: ãí je ten dÛm… a jak˘ je, proboha, ten ãlovûk? S pozdravem: Chce‰ z mé lípy trhat kvût? Klidnû pfiijì a bude‰ smût. 14. kvûtna 2013
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210472