Po několik vteřin jsem si představoval, jak jí to staré tělo vnucuje. Jak si k ní přilehne a sjede jí rukou po břiše. Až k pupíku. Jak jí ukazováčkem opíše kolem pupíku kolečko a pokračuje níž. Dědkovský smrádek pod přikrývkou. Odlupující se šupinky kůže. Jak se ona mezitím snaží myslet na něco jiného. Hlavně na slíbenou filmovou roli. Snil Hans (?) Jansen (?) o tomhle, už když opouštěl Nizozemsko? O mladých holkách, co z obdivu k jeho talentu nebo výměnou za roli v některém jeho filmu budou ochotné sahat mu na ptáka? Jako poslední pokročila dopředu Judithina matka. Když jsem jí podával ruku, zkoumal jsem její obličej, ale neměl jsem dojem, že by si se mnou spojila telefonický hovor, co jsme spolu vedli před několika týdny. „Pan Schlosser,“ zopakovala moje příjmení, když mě její dcera představila. „Marc,“ dodal jsem. Rozhlédl jsem se, jestli se někde mezitím neuvolnil stolek, ale nebyly tam skoro ani volné židle. V tu chvíli přinesl mladík v džínách naše jídlo. „Jo vy jste ještě nejedli,“ poznamenal Ralph. „Můžeme…“ začal jsem. „Třeba se za chvíli uvolní stolek. Nebo několik židlí.“ „Necháme je nejdřív v klidu najíst,“ rozhodla Judith. „Máti je navíc unavená. Jestli tu chcete zůstat…“ obrátila se na Ralpha a Stanleyho Forbese. „If you want to stay…“ přeložila to pro Emmanuelle. „Ale já už jdu s máti napřed. I think it’s better for my mother to go home now. She is very tired.“ Následoval krátký okamžik nerozhodnosti. I Ralph se teď začal rozhlížet po volném stolku nebo židlích. Caroline se na mě na okamžik podívala a pak rychle uhnula pohledem. Julia naklonila hlavu k Alexovi, seděl teď naproti ní 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210458