Úvod do dějin tištěných médií (Ukázka, strana 99)

Na přelomu 19. a 20. století již tištěná média přinášela aktuální in­ formace takové škály, že se zdálo, jako by se v nich vskutku zračil celý svět. Vedle toho komentovala každodenní politické dění, umožňovala orientovat se ve spletitých poměrech doby, v neposlední řadě také bavila a napomáhala organizovat politický, společenský a ekonomický život.

Noviny a časopisy vstoupily do víru směny a zisku, masové produk­ ce, masové spotřeby a masové kultury. Právě velké a levné tituly novin a časopisů vnášely masovou kulturu do terénu, kde její „výdobytky“ dosud neznali. S tištěnými médii ale přicházela také sociální a politická emancipace, která umožnila jedinci vymanit se z tradičních komunit, byť za cenu oslabení dosavadních vazeb a jistot.

V tomto období dosáhla tištěná média vrcholu své dominance. Od přelomu 19. a 20. století se už ale rozvíjel film a vytvořily se předpoklady pro vznik rozhlasu.

4.3.2 Technologické předpoklady Industrializace zasáhla také výrobu novin a časopisů. V „dlouhém 19. století“ se utvořil polygrafický průmysl zastřešující produkty, podniky i profese spjaté s výrobou tiskovin v širokém slova smyslu.

Produkce přecházela na strojní výrobu umožňující nabídku statisícových titulů pro masové publikum. Tomu musely odpovídat výrobní kapacity, což se nemohlo obejít bez zásadní proměny papírenství, tisku a sazby tištěných médií. Noviny a časopisy ovšem ovlivňovaly také další inovace usnadňující provoz moderních podniků: například v roce 1876 se objevil psací stroj Eliphaleta Remingtona a koncem sedmdesátých let Edisonova žárovka.

4.3.2.1 Výroba papíru Na samém konci 18. století přišel Nicholas Louis Robert se strojem, který umožnil strojové nabírání papírové hmoty. Britové, bratři Henry a Sealy Fourdrinierové, v prvním desetiletí 19. století dále výrobu modifikovali, aby mohl být papír vyráběn v rolích. Produkce se automatizovala a industrializovala.

Problémem byl nyní hlavně materiál na výrobu papíru, protože až dosud se využívaly použité textilie. Moderní společnost přitom potřebovala papíru stále více. V roce 1845 obdržel v Sasku Friedrich Gottlob Keller patent na výrobu papíru z dřevitého vlákna. Následujících dvacet let ale ještě trvalo, než se nový postup prosadil.

98

ÚVOD DO DĚJIN TIŠTĚNÝCH MÉDIÍ

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210439

V poslední třetině 19. století se dostala ke slovu celulóza, hlavní součást rostlinné buněčné stěny, nejrozšířenější organické pojivo. Celulózu objevil už v roce 1838 francouzský chemik Anselm Payen, ovšem až za další čtyři desetiletí se jí dostalo průmyslového využití. Papír se vyráběl z buničiny tak, že se chemicky získávala celulóza v rostlinném vlákně.

Díky těmto inovacím na místo mlýnů na papír nastoupily moderní papírny a továrny na celulózu.

Papír v 19. století zlevňoval, takže jeho cena umožňovala dosahovat statisícových nákladů. Levnější papír v únosné kvalitě byl dodáván již nikoliv v arších, nýbrž v rolích, což napomohlo automatizaci tisku.

4.3.2.2 Strojová výroba – rychlolis, rotačka Soustava knihtisku, kterou vytvořil Gutenberg v polovině 15. století, přežila v zásadě nezměněna až do přelomu 18. a 19. století. Jedinou větší změnu nabídl okolo roku 1800 britský radikální politik, vědec a vynálezce Charles Stanhope, třetí vévoda ze Stanhope – vytvořil celokovový knihtisk a upravil pákový mechanismus přispívající ke zvýšení výrobních možností.

Strojová výroba se ovšem nemohla vyhnout ani tisku knih, novin a časopisů. Rozhodující průlom učinili dva vynálezci z Německa, Friedrich König a Andreas Friedrich Bauer. V roce 1810 prezentoval Friedrich König rychlolis, o rok později byla tímto strojem vytištěna první kniha, v roce 1814 byl zaveden v tiskárně The Times. Rychlolis představoval stroj poháněný nejprve setrvačníkem, později parním pohonem. Tlak na papír a tiskovou formu nebyl způsobován šroubovým mechanismem jako u gutenbergovského knihtisku, ale mechanismem pákovým. Kapitálově silnější tiskárny si pořizovaly rychlolisy, jiné však zůstávaly ještě dlouho u předchozí formy výroby. Ani König-Bauerův rychlolis nebyl posledním výkřikem techniky, rychlolisy se v následujících desetiletích zlepšovaly a zvyšoval se také jejich výkon.

Na dalších vynálezech se podílela celá řada zlepšovatelů a techniků (např. August Applegath, Richard March Hoe, Hippolyte Auguste Marinoni) z různých průmyslově vyspělých zemí. V padesátých letech 19. století byl již k dispozici dvojitý rychlolis a v roce 1868 první dvoubarevné tiskařské stroje. V letech 1862–1866 zkonstruovali J. C. McDonald a John Calverley na objednávku Johna Waltera III., majitele The Times, rotační tiskařský stroj, u něhož byl papír odvíjen z „nekonečného“ papírového kotouče. V Americe sestavil rotačku William Bullock v letech 1863–1865.

Tisk prováděný na rotačních tiskařských strojích pracoval s papírovými kotouči různé šířky a délky (někdy až 14 km). Papír probíhal mezi 99

Tištěná média v éře modernity

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210439

válci s odlitky sazby. Produktem takových rotačních strojů byly již složené a rozřezané výtisky. Výkony rotaček se v následujících desetiletích dále zvyšovaly.

4.3.2.3 Xylografie a litografie Věda a technika moderního věku vytvořily podmínky umožňující pokročit i v oblasti reprodukce obrazových sdělení. Ještě před příchodem fotografie se objevily úspěšné pokusy zrychlit a multiplikovat reprodukci obrázků – šlo o xylografii a litografii.

Tradiční dřevoryt byl výtvarníkem a ornitologem Thomasem Bewickem již na konci 18. století vylepšen. Zrodila se xylografie, grafická technika tisku z výšky. Tato technika pracuje s nařezáváním napříč létům a tím dosahuje bohatší modelace a stínování obrazu. Malé kousky dřeva se sklíží, povrch se zbrousí, a tak vzniká dřevěný štoček, někdy označovaný také jako tisková matrice. Používají se tvrdá dřeva (např. bukové) a pracuje se přitom s xylografickým rydlem ze zakalené oceli. Výhodou tisku z výšky je, že umožňuje, aby se obrázek tiskl společně s textem.

Xylografie se uplatnila především u raných ilustrovaných magazínů a rodinných a humoristických časopisů.

V polovině devadesátých let 18. století vznikla další ilustrační technika, litografie. Jejím původcem byl herec Alois Senefelder, který k jejímu objevu dospěl v roce 1796. K jeho vynálezu ho přivedla potřeba rychlého vytištění divadelních plakátů. Litografie pracuje s hladkým a porézním kamenem (druh vápence), na jehož povrch se provede kresba mastnou křídou, nebo mastnou tuší. Tiskovou barvu přijímají jen „mastná“ místa, která mají být vytištěna, naopak ta místa, jež vytištěna být nemají, se navlhčí vodou. Technika je totiž postavena na vzájemné odpudivosti vody a mastnoty. Litografie byla výhodná především pro rychlé tisky, v prvé řadě plakáty, které se díky tomu velice rozšířily. Nevýhodou ale byly těžké kamenné desky, s nimiž bylo třeba při tisku manipulovat. Tisk byl také dosti zdlouhavý.

4.3.2.4 Fotografie Teprve vynález fotografie zásadně ovlivnil reprodukci obrazových sdělení v 19. století.

Fotografie v sobě spojovala možnost přenášet s pomocí camery obscury, primitivního projekčního zařízení, obrazové záběry na světlocitlivý materiál a na něm jej fixovat. Zásadně jde o propojení optických a chemických procesů, z nichž některé byly již známy. Cesta k úspěchu však byla vroubena řadou úskalí.

100

ÚVOD DO DĚJIN TIŠTĚNÝCH MÉDIÍ

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210439