IV. RANGER VE VÝROBĚ
P
o těch několika hektických dnech přišly dva dny volna váž-
ně vhod. Po pravdě, zatím jsem nějak nebyl schopen zabydlet se ve svém pokoji. Já i ostatní kluci máme rádi válečný
rytmus, ale všichni se potřebujeme někdy na chvíli zastavit a uvědomit si, kde to vlastně jsme a kam směřujeme. Víte, jsme zvyklí přijímat rozkazy a prostě je jen plnit, ale jsme lidské bytosti a nejistota není naším přítelem. Ještě před mým nasazením do Afghánistánu jsem se snažil být v obraze ohledně toho, co se tam děje, ale vlastně jsem neměl o mnoho více zdrojů než běžní civilisté – televizní zprávy a noviny. Jistěže když se odtamtud vrátili někteří z našich kluků, měli jsme možnosti si s nimi pohovořit, ale to neznamená, že bychom hned získali přehled o politických 1 0 0
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210400
S T R O J
N A
S M R T
věcech, bitevních plánech nebo jiných strategických manévrech plánovaných pro daný region. Byli jsme prostě jen chlápci, co dělají svoji práci a zajímají je banality, jako třeba jaké tam je jídlo, jaké druhy operací se nejčastěji podnikají, jaké tam jsou přírodní podmínky a takové věci. Jak se ukázalo, provincie Hilmand a celá přilehlá oblast Kandaháru byly velmi důležité. Spojené státy tam nikdy skutečně neudržovaly velkou vojenskou přítomnost, jak mi bylo řečeno, a bylo to krátce po mém návratu z tohoto nasazení, kdy vyšly najevo zprávy o velkém tlaku v této oblasti. V září roku 2003 jsem seděl doma na gauči a sledoval CNN, když jsem uslyšel, že se tam Spojené státy chystají poslat mariňáky, což bude poprvé od roku 2001, kdy se tamní půdy dotknou boty amerických vojáků. Musel jsem se smát a říkal si: No moment, nestrávil jsem tam právě dva a půl měsíce? V té době mi začínalo dávat smysl, proč jsou boje v této oblasti tak intenzivní. Pro tálibánce představovala bezpečné útočiště. Mnoho útočníků, kteří na začátku války unikli z akce, směřovalo své další kroky právě sem. Bylo nám také řečeno, že z této oblasti pochází 98 % opia a heroinu, které vstupují na půdu Spojených států. Tálibán pak využívá zisk z prodeje na financování teroristických aktivit. Vzpomínám si, jak jsem si tehdy v prvních dnech v této zemi, když jsme byli neustále tak těžce pod palbou, říkal, kde sakra ti padouši vzali všechnu tu výzbroj? 1 0 1
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210400
N I C H O L A S
I R V I N G
Součástí naší jednotky byl i odborník na terorismus, který nám pověděl o těch 98 % a spojitosti s heroinem. Musím přiznat, že mě to trochu vytáčelo. Já tam venku riskoval svůj život spolu s dalšími kluky ve víře, že chráním svou zemi. No a mezitím někteří z těch lidí, které jsem chránil, kupovali ilegální drogy, čímž pomáhali financovat zbraně těm, kteří se mě tam venku snažili zabít. To mě nutilo přemýšlet nad tím, jak divné a matoucí to celé je. Chtěl jsem na to prostě zapomenout a po většinu času se mi to dařilo, ale byly momenty, kdy jsem se ze všech sil marně snažil v tom najít nějaký smysl. Nakonec jsem ale zjistil, že nejsem sám, kdo se s takovými myšlenkami potýká. No a v mezičase mezi debatováním s ostatními jsem dělal to, co bylo nejpotřebnější – čistil svou zbraň. Sedával jsem vždy na terase, pokuřoval jsem a opečovával svou zbraň těsně předtím, než jsem šel do postele. I navzdory tomu, co se stalo při poslední operaci s Pembertonovou Win Mag, musel jsem zaklepat na dveře jeho pokoje a zeptat se, zda se ke mně připojí. Nikdy jsem mu to ale nedal přímým rozkazem. Byl o šest let starší než já a mně ve svých třiadvaceti letech stále nebylo moc příjemné být nadřízený někomu staršímu. Věřil jsem, že ti starší, kteří strávili v armádě více času, si zaslouží respekt, proto jsem je vždy žádal, aby mne neoslovovali „seržante“. Zaujímal jsem k tomu takový postoj, že už tak se nacházíme v dost stresujícím prostředí, proto bychom se měli snažit si každé nasazení zpříjemnit, jak jen to jde. A už 1 0 2
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210400