JIŘÍ JILÍK Kluci si posílají tichá znamení, holky sledují přípravy na střetnutí s nelíčeným obdivem pro hrdiny. Samozřejmě že fandí klukům. „Kdo chybí?“ – Boba nezdvihla oči z třídnice. Nefka ví, že každá pořádná opera musí mít předehru. „Nováček,“ odpověděl medově. Boba zvedla oči do třídy. „Co je s Nováčkem?“ Nefkův hlas je ještě medovější. „On vyšel z šestky!“ Učitelka probodla Nefku pohledem. „Já myslím, kdo chybí z vás?“ Je nejvyšší čas Nefku vystřídat. Matička, který si něco čmáral po papíře, zahuhlal: „My co jsme tady, tak jsme tady…“ Matička netouží pohlédnout Bobě do tváře. Jen slyší, jak jí hvízdlo v krku. „Co říkáš, Kováři?“ „Že jsme tady všichni.“ Taktický ústupný manévr se zdařil. Učitelka odložila třídní knihu stranou. Pátravě se rozhlédla po třídě. Ruka listuje učitelským zápisníkem s klasifikací, v tuto chvíli ještě panensky čistým a bílým. Zahlédla Edisona, jak nahlíží do učebnice. „Teď už to nedoženeš, Chvílíčku…!“ Edison je kliďas a hned tak ho nic nevyprovokuje. Ale když se děje křivda, dovede se postavit. „Však jsme ještě nic nebrali, soudružko…“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210294