98
2. Přesuny do LDN po zlepšení stavu (předpoklad, že v LDN se pracuje pouze pomocí metody, nikoliv pomocí vztahu, a tím je hacena práce hospice, který léčil vztahem). „Když se náš pacient v hospici zlepší a my ho přeložíme do LDN, víme, že ho vlastně posíláme do jámy lvové, ale nemůžeme s tím nic dělat. To je pro nás veliká překážka představy dobré etické práce.“
3. Obvodní lékaři nepracují pomocí „vztahu“, užívají jen metodu, kdyby docházeli za klienty obvodní lékaři, spousta by jich nemusela být v hospici. „Kdyby obvodní lékaři fungovali, jak mají a jak můžou, byla by to velká úleva. Mohli by nám tak odebrat spoustu práce. Kdyby v tom byli vzdělanější, aktivnější a vstřícnější vůči lidem. Kdyby chodili na návštěvy, koordinovali tu péči a zamýšleli se nad tím…“
4. Diskrepance mezi dobou stanovenou a dobou potřebnou na jednotlivé úkony (časové dotace na úkony paliativní péče). V rámci pojišťoven vznikají kódy na úkony paliativní péče. Sami pracovníci se bojí uvést, že minimální doba návštěvy pracovníka domácího hospice není hodina, ale minimálně hodina a půl. „Třicet minut na návštěvu nestačí. Když to chci dělat dobře, musím tam být hodinu, hodinu a půl. Na první návštěvě se do hodiny nikdy nevejdu.“
5. Akreditace dobrovolníků „Můj největší nepřítel je zákon o dobrovolnické službě.“
Současné znění zákona o dobrovolnické službě se jeví pracovníkům jako svazující a zbytečně formalistické. „Kdybychom se měli držet toho, že potřebujeme akreditace pro dobrovolnický program, a splňovat věci, které akreditace ukládá, naši dobrovolníci by byli úplně zbyteční… My se nepyšníme tím, že bychom měli akreditaci, ale pyšníme se tím, že naši dobrovolníci jsou důležitou součástí týmu a fungují tak, jak je rodiny potřebují, a ne jak říká akreditace.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210232