vyřešit bezvýchodnou situaci. Krizi mého života, ale taky Izraele.“ Premiér vrhl pohled k pootevřeným dveřím do chodby a pak se posadil. „Kdo jste?“ Žena k němu napřáhla ruku. „Ráchel Papová.“ Ben její ruku ignoroval a pátral v paměti. Jméno znělo povědomě. „A pracujete kde?“ „Pracuji pro Mosad. Tým Mona.“ „Proč jste se vloupala ke mně domů?“ „Jsem tu, abych vás požádala o pomoc. Jedině vy můžete pochopit vážnost celé situace a rozhodnout o jejím řešení.“ „O jakou situaci jde? O čem se má rozhodnout?“ V jeho hlase bylo znát vzrůstající nevoli. „Víte o tom, že v Haifě byla za bílého dne unesena žena? A že ti, kdo ji unesli, požadují její výměnu za agenta Sinóna, tedy vašeho bývalého poradce Akima Katze?“ Když uslyšel jméno starého rodinného přítele, zarazil se a oči mu potemněly. „Slyšel jsem o tom, je to velice vážný případ.“ „Nemůžeme přece nechat nevinnou ženu v zajetí teroristů. Pokud Sinóna nedostanou, bezpochyby přijde o život. Ona…“ Ráchel nemohla dál mluvit, slova se jí příčila v krku. Vzpamatovala se a pokračovala: „Předejme jim Katze, a až ji získáme zpět, znovu ho vystopujeme. Dokážeme to, ale nejdřív musíme přistoupit na jejich hru: Sinón za tu ženu.“ Ben postřehl, že Sára vypnula vodu a může kdykoli vejít. Neměl by se pokusit spustit poplašné zařízení pro případ vloupání? Zašilhal po červeném tlačítku v čele postele. Žena hleděla do země. Naklonil se dopředu a křeslo pod ním zavrzalo. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210134
„Víte o tom, čeho se Katz na naší zemi dopustil?“ „Ve vší úctě, pane premiére, vím to naprosto přesně. Sama jsem byla cílem jednoho z jeho bombových útoků. A taky jsem ho já osobně dopadla. Ale i přes to, co mi způsobil, jsem ho ušetřila. Jenom proto, abyste ho mohli vyslechnout. Byla to hloupá chyba, která vyústila v ten odporný únos.“ Tak proto to jméno znal. Ráchel Papová, žena, která odhalila a chytila Sinóna. Podíval se na dveře ložnice a pak zpátky na Ráchel. Jeho hlas trochu změkl. „Naprosto s vámi souhlasím, že musíme přijít na způsob, jak tu unesenou ženu osvobodit, ale překvapuje mě, že navrhujete přistoupit na výměnu. Víte přece, že nikdy s teroristy nevyjednáváme, a v tomto případě je naprosto jasné, na kterou stranu se musíme přiklonit… Vyměnit možná největšího nepřítele naší země za nějakou ženu? Neříkám, že není důležitá, ale zas tak mimořádná není.“ Ráchel zvedla hlavu. „Mýlíte se. Ta žena je velmi mimořádná. A má taky jméno. Jmenuje se Tara Papová. Jestli nejste ochoten udělat to pro ni, pak to udělejte pro mě. Vykonala jsem pro Izrael věci, o kterých se vám ani nesní. Odvedla jsem spoustu špinavé práce, díky které se můžete v televizi rozpovídat o stabilitě a bezpečí v naší zemi. Kdybych vám vyprávěla, jaké úkoly jsem plnila, na dlouhé týdny by vás to připravilo o klidný spánek. A to všechno jenom proto, abych pomohla udržet zranitelnou skořápku našeho státu. Proto, pane Šavite, když ne pro Taru, udělejte to pro mě.“ Ben se opřel. Meir Pardo mu o Ráchel Papové vyprávěl. Je nebezpečná a nevyrovnaná. Teď je navíc ve stresu a vypadá to, že několik nocí nespala. Unesená žena bude asi její sestra. Jestli udělá chybu, může to špatně dopadnout, Bůh ví, čeho je Ráchel schopná. Zá98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210134
roveň nemůže své rozhodnutí změnit, a kdyby nebyla Ráchel tolik citově angažovaná, i ona by chápala, že na takovou výměnu není možné přistoupit. „Ráchel, věřte mi, že mě to nesmírně mrzí. Určitě najdeme způsob, jak vaši sestru dostat nazpátek, ale nemůžu dovolit, abychom ztratili Akima. To se prostě nesmí stát.“ Ráchel mu upřeně hleděla do očí. Šlo o měření sil a Ben pohled neodvrátil. Nakonec vstala tak prudce, až sebou trhl. Pokrčila rameny a došla ke dveřím ložnice. Tam se se zaťatými pěstmi otočila. „To je vaše rozhodnutí. Teď budete muset nést všechny následky.“ Zmizela. Ben zůstal sedět a těžce vydechl. Má spustit poplach? Něco mu říkalo, že je to zbytečné, Ráchel už byla pryč. Jaké následky měla na mysli? Co hodlá udělat? „Nazdar, fešáku.“ Sára se objevila ve dveřích zavinutá jenom v osušce. Když spatřila jeho výraz, úsměv se jí ze rtů okamžitě vytratil. „Co se stalo? Vypadáš, jako bys právě uviděl smrt.“ Vstal a unaveně se usmál. „Vůbec ne, miláčku, vůbec ne.“ Ale když ji objal, sám sebe se musel ptát, jestli to náhodou nebylo přesně tak.
Búšehr, Írán Když princ Abdalláh ibn Azíz koupil pětašedesátimetrovou jachtu značky Benetti, nechal ji kompletně zrenovovat. Mimo jiné nařídil vyměnit veškeré kovy v soukromých kajutách za zlato. Loď teď kotvila v Perském zálivu, sto padesát metrů od osvětleného přístavu v Búšehru. Okna velkého salonu byla otevřená do teplé noci. Zítra vyrazí na jih, proplují úzkým Hormuzským 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210134