Život bez táty (Ukázka, strana 99)

Zděsila jsem se a volala Radimovi, co mám dělat.

On tvrdil, že mám vydržet a že určitě něco dovezu.

Místo, aby mi řekl a pomohl dostat se ze země, se zachoval jako pasák. Bylo mu jedno, že se musím svlékat a mluvil o tom, že to není nic špatného. Byla jsem opět zaskočena. Let zpět byl možný až koncem týdne. Nelenila jsem a vydala se do města na letiště, abych si změnu letenky potvrdila. Dodnes nevím, jak se mi povedlo odjet autobusem na letiště a trefit zpátky domů. Intuice. Asi. Neměla jsem potuchy, kde se vůbec v Torontu nacházím, ale vše jsem úspěšně zařídila, změnila datum odletu a plánovala útěk. Mezi děvčaty jsem se chovala, jakoby se nic nedělo a už jsem se přestala zajímat o výdělky a práci ve striptýzových klubech. Zisky nebyly dle očekávání a já tedy vůbec nepochybovala, že se ze země musím dostat. Už se blížil den odletu, sbalila jsem si všechny věci, pár stovek kanadských dolarů, které mi pasák nechal a odjela nejbližším autobusem na letiště.

Měla jsem štěstí, že jsem se i s malou znalostí angličtiny vymotala z davu a našla bránu odletu mého letadla zpět do Prahy. Přesto jsem v Torontu poznala pár chlapců, kteří se ke mně chovali velmi hezky a divili se, co tam samotná pohledávám a jak to, že se vůbec nebojím. Pravdou bylo, že i Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210099

když jsem byla plnoštíhlá, muži v autech i na ulici se po mně otáčeli. Spíše to bylo tím, že štíhlou Američanku či Kanaďanku byste stěží hledali. Ty hezké jsou prý herečky nebo pracují jako modelky či v horším případě jako tanečnice u tyče, jako jsem skončila i já. Bohudík, že jsem neskončila v nevěstinci či mne nezadržel nějaký z pasáků.

Modlila jsem se, ať mě nikdo nehledá a už jsem horlivě nastupovala do letadla. Let trval přes dvanáct hodin a ubíhal pomalu. Konečně jsem se dočkala a přistávali jsme v Praze. Na příletu po vyzvednutí mého zavazadla mne čekal přítel, který mi spíše dával najevo zklamání, že nevezu žádné velké peníze a vracím se po týdnu domů.

Ten den jsme spolu strávili na našem oblíbeném hotelu, povečeřeli, pomilovali se a řešili, co dál.

Partner se zmínil o tom, že v Annonci – inzertních novinách, našel práci pro mě jako společnice.

To mne naprosto vyvedlo z míry. Co to po mně žádá?? Místo, aby si mne hlídal, byla jsem pro něho nástrojem na vydělávání peněz. A kdo, můj tehdy již tříletý přítel?! Nemožné, myslela jsem, že se mi to zdá. Otevřel noviny a ukázal mi, že práce společnice je hodně a výdělek až dvě stě tisíc měsíčně. Dobře, ale za co. A co mi říká kluk, který odsuzuje otce za Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210099

nevěru ke své matce? Kluk, kterého jsem milovala, po mně chce, ať vydělávám svým tělem?! Prodávám se a to od přítele, který to hodlá akceptovat, ba co víc, sám mi tuto práci našel. Byla jsem zdrcená a znechucená. On mi opakoval, že jsem moc hezká, že vydělám hodně peněz a pak budu žít normálně, koupíme si byt a budeme spolu. A co on? Přítel v roli pasáka, co se nechá živit svou holkou. Razantně jsem odmítla.

Neřekl ani slovo. Přešel to, jako by se nic nestalo a jako bychom se bavili o něčem naprosto běžném.

Já si v duchu přemýšlela nad tím, že je to jen zlý sen. Co se stalo s mým hodným klukem ze spořádané rodiny. Zahlédl vysoké částky za prodej dívčích hezkých těl a neměl problém s tím, abych se živila jako prostitutka. Byla jsem úplně vykolejená. Opět se dostavil nepříjemný pocit mého odosobnění. Prostě mé já odmítalo připustit, že je to realita. Zdálo se vše naprosto neskutečné. Jak je možné, že je mu jedno, že budu spát s cizími muži a každý se mne bude moci nejen dotýkat, ale zároveň se mnou mít pohlavní styk. Bylo mi na zvracení.

Přesto jsem mlčela. I mně se zamlouval vysoký přísun peněz bez práce, ale ne za prodej celého těla kdejakému muži.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210099