Proč museli zemřít (Ukázka, strana 99)

výlohy a rychlým krokem došel na roh domu, aby se přesvědčil, zda auto pokračuje dál. Málem by vrazil do spěchajícího chlápka, který před tím vyskočil z auta, zatímco jeho řidič zůstal sedět v zaparkovaném voze u chodníku. Okamžitě skočil do vedle stojícího telefonního automatu, ze kterého zahlédl pomalu kráčejícího Mirka směrem k soše sv. Václava. Rychle vytočil jeho telefonní číslo, nechal telefon tři krát zazvonit a zavěsil. Sledoval Mirka, jak vytahuje z kapsy mobil a kontroluje displej, jako by si chtěl zkontrolovat čas. Bylo to skutečně o vous. Chlapík, který vyskočil z Oktávie, nenápadně Mirka pozoroval od kiosku s novinami a předstíral zájem o vystavené časopisy. Krásná blondýnka zatím postávala za podstavcem sochy, takže ani jeden z nich ji zatím nemohl vidět.

Václav si oddechl, když uviděl Mirka se otočit a pomalu odcházet opačným směrem. Agent jej s novinami v ruce pomalu sledoval a nenápadně se ohlásil. Václav ještě chvilku počkal, až zmizí z očí a rychle se vydal za čekající kráskou. Obešel sochu a s mapou v ruce k ní zezadu přistoupil a zeptal se: „Prosím, vás, slečno, můžete mi poradit?“ A rozevřel mapu tak, aby se za ní oba schovali.

Jitka hned muže ve slamáku a černých brýlích nepoznala a podívala se na mapu, která se jí zdála, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210094

pro své stáří, povědomá. Znovu se na neznámého obrátila a v tom jej poznala. „To jste vy?“ Vyhrkla udiveně a Václav ji hned zarazil: „Ano jsem to já a vy teď dělejte, že mi něco ukazujete a pozorně poslouchejte. Pan Kopřiva bude čekat jinde a já vás tam odvezu. O kousek dál mám na stanovišti taxíků drožku, do které asi za čtvrt hodiny nastoupíte. Je to bílé BMW a já budu sedět za volantem. Všechno vám vysvětlím v autě. Souhlasíte?“ Jitka se z toho pomalu začala vzpamatovávat, protože na takovou situaci, kterou znala jen z filmů, nebyla vůbec připravena. „Ale já tu mám ještě přítele,“ řekla plaše a nenápadně se rozhlédla, zda jej neuvidí. „Nevadí, nastupte i s ním,“ dodal rychle, začal skládat mapu a s uctivou poklonou se s ní rozloučil. Chvilku stála a dívala se za odcházejícím Václavem, který se jí ztratil v davu turistů. Aleš ji sledoval z protějšího chodníku a zpozoroval zmatek v jejím obličeji, když neznámý turista odešel. Okamžitě se rozhodl, že už nebude dál čekat a přeběhl ulici směrem k ní. „Co to bylo za šaška v tom slamáku? Chtěl si s tebou domluvit rande, že jsi tak vyjevená? A kde máš toho šéfredaktora?“ Zahrnul ji otázkami, které jako by nevnímala. „Neptej se a jdeme!“ Chytila jej za ruku a beze slova odporu jej táhla ke stanovišti taxíků. Už na dálku svítila bílá barva Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210094

luxusního bavoráku, za jejímž volantem seděl Václav v tmavých brýlích bez toho směšného slamáku se širokou krempou. Beze slova otevřela zadní dveře a vtáhla do vozu překvapeného Aleše.

Limuzína se okamžitě odpíchla ze stanoviště a zařadila se do proudu jedoucích aut po Sokolské ulici směrem k Nuselskému mostu. Aleš stále nechápal, co se děje a překvapeně sledoval řidiče, jak se bravurně proplétá hustým provozem. Až před Nuselským mostem se řidič obrátil na Aleše a krátce se představil: „Jsem Václav Smetana a současně jsem vašim andělem strážným.“ Aleš jen zmateně vykoktal: „Těší mě, Aleš Kaláb,“ a podíval se na Jitku. Ta ho pohledem uklidnila a vysvětlila mu, že jedou na schůzku s šéfredaktorem Třesku Mirkem Kopřivou. Ten se pohodlně usadil a bez dalších otázek sledoval jízdu. Za Nuselským mostem zamířil taxík do křivolakých nuselských uliček a po několika úhybných manévrech zastavil na malém stanovišti taxíků. Václav vypnul motor a obrátil se na oba pasažéry: „Vidím, že nastal čas vám všechno vysvětlit.“ Krátce jim vylíčil celou anabázi se sledováním Mirka Kopřivy, který je bude čekat u něj v bytě. Aleš jen nevěřícně kroutil hlavou a snažil se pochopit situaci, ve které se ocitli. Když Václav skončil, tak se neubránil a vyhrkl: „To je jako Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210094