přiběhla udýchaná kolegyně s tím, že rodiče na rodičovském sdružení si na mě ztěžovali, protože flétna přeci stojí moc peněz. „Cha, cha, cha,“ pomyslela jsem si. V době, kdy děťátka ob den utratí v MC Donaldu za slisované a zdraví nebezpečné hamburgery minimálně tři stovky, nechápu, proč by flétna za dvě stě devadesát devět korun měla být finanční zátěž. I TY NEJTĚŽŠÍ BITVY SE JEDNOU VYHRÁVAJÍ Uběhl další měsíc, flétnu měly poloviny pátých tříd. Kupodivu už začaly zvládat první písničky, stále bylo ale třeba druhou polovinu krotit a vymýšlet program, protože její rodičovstvo ještě zatvrzele žilo v omylu, že na trapnou úču hudebky vyzrají nezájmem. Nevzdala jsem to a dětem neustále flétnu připomínala s tím, že když na ní budou hrát, budou i méně nemocní, protože pan profesor Žilka už dávno dokázal provázanost hraní na flétny a zmenšení všech možných i nemožných nemocí dýchacích cest.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209978
VÍTĚZSTVÍ VŽDY ZAHŘEJE Nenápadně se blížil listopad, a světe div se, na flétnu hrály všechny děti, včetně toho největšího sígra a lumpa, protože jednička z hudebky opravdu zahřeje i jeho těžkotonážní a pětkami vyzdobenou žákovskou knížku. Co je samozřejmé, je to, že je ovšem člověk nesmí nutit hrát nějaké lidové písničky, které jsou sice našim národním bohatstvím, ale již nekorespondují svým obsahem s dnešním životem. Jakmile si totiž cokoliv začnete s lidovou písničkou typu, „Už se ten Tálinskej rybník nahání,“ vykoledujete si tak akorát výkřiky typu: „Co to je? O čem to je?“ Když upoceně písničku vysvětlíte a nasadíte další šlágr: “Já husárek malý“, lítáte v tom obrazně až po uši znova. Vždyť dnešní mládež nemá ponětí o vojenské povinnosti našich manžílků a otců, natož aby věděla, kdo to byli husaři, vojenští vysloužilci, co vůbec dělala děvečka a kdo to byl šelma sedlák. Prostě tomu děti nerozumí, a pokud nedostanou ihned zajímavý výklad, už celý život si budou myslet, že naše národní písničky jsou nesrozumitelný brak. Čili tudy cesta nevede.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209978
POHÁDKY NÁS ZACHRAŇUJÍ Co je ovšem do určitého věku přijatelné a moc rádi by si to zahrály, jsou písničky z našich nádherných pohádek. Já totiž tvrdím, že i přes zoufalé obtíže tvůrců pohádek se jim stále daří držet krok na světové špičce. Tolik člověčiny, tolik lidského moudra, tolik krásných kulis v podobě našich hradů a zámků totiž nenajdete nikde na světě. Samozřejmě Hollywood umí vyrobit kreslené slátaniny na cokoliv, ale nádherný, pohádkový příběh, na který se s chutí podíváte i když vám bude třicet a šedesát to rozhodně není. A potom už stačí na tabuli napsat melodii z pohádky Lotrando a Zubejda a malá, flétničková kapela se rozezní s plnou parádou. TANEC ŘEKA ZORBY MĚ VŽDY NAKOPNE Tak dobrá, páťáci kolektivně a už bez odporu hrají na flétny a to nejen v hodinách hudebky, ale i o přestávkách, což je někdy přínosem pro školu, někdy spíše zdrojem nelibosti, přeci jenom nemohu nutit kolegyně z jiných předmětů, aby místo přemýšlení o matematice a češtině poslouchaly na chodbách pískající hordy. Někdy to atmosféru Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209978