pár koní – vede soukromou válku. Ztrácí v ní nejlepšího přítele, manželku, dítě a veškerý majetek. Nakonec je odsouzen a oběšen. Konfrontace s autoritami, které jsou někdy nespravedlivé a svévolné, může být naprosto oprávněná. Avšak pokud jde o boj přehnaný, když totiž člověk neuspokojuje vlastní potřeby a jeho boj je sebedestruktivní, je třeba se ptát, jaké hlubší důvody způsobily tento nesprávný vývoj. Mocná, někdy až přepjatá potřeba spravedlnosti mívá dost hluboké kořeny. Ty sahají hluboko do dětství, jak brzy uvidíme. První autorita, s níž se každý člověk konfrontuje, je autorita rodičů. Už malé děti v první etapě vzdoru začínají tuto autoritu zpochybňovat. Snaha být svobodný a nezávislý je prapůvodní potřebou člověka. Umění však spočívá v tom, aby si člověk mohl dovolit závislost a neztratil přitom sám sebe. Milovat vždy znamená také učinit se závislým. Ne vždy se takové rovnováhy mezi autonomií a závislostí dosáhne. Silná touha po nezávislosti často vede do destruktivních závislostí, byť to na první pohled vypadá nelogicky. Pan C. už jako dítě bojoval proti autoritativnímu otci, jehož vnímal jako nespravedlivého a příliš tvrdého. Matka syna v tomto postoji podporovala, mimo jiné proto, že sama rovněž trpěla manželovým chováním. Konflikt pana C. s otcem pokračoval, kdykoli se pan C. dostal do konfrontace s autoritami – s nadřízenými, s úřady a vůbec s lidmi, kteří vystupovali autoritativně. To pro něj vždy byla hozená rukavice. Pan C. pak reagoval alergicky.
Chce-li pan C. porozumět svému konfliktu mezi autonomií a závislostí, musí rozpoznat svou potřebu být akceptován a milován otcem. To však pravděpodobně zpočátku popře. Podle hesla já otce nepotřebuju, nikdy jsem na něm nebyl závislý zdůrazňuje svou nezávislost. Jako malý chlapec si však velice pravděpodobně přál, aby ho otec uznal a miloval. Ovšem nebylo to možné. Cítil, že ho otec urazil a odmítl, a proto se v něm vyvinul vzdorný postoj: Já tě nepotřebuju, já
98
ZÁVISLOST
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209968