ale spíš to bylo komický, a když se zastřelila, tak jsem nic nechápal. Šlo o to, že někdo přijde a řekne, že otcem tý holky, co má na půdě kachnu, je někdo jinej, a na konci chce ta holka zastřelit kachnu flintou, ale omylem zastřelí sebe. Jo, přísahám, bylo to úplně ujetý a já se řezal, když tam ten starej chlápek z Můj život jako pes přišel a viděl tu holku ležet mrtvou. Nevím, proč jsem na to koukal, ale vyložil jsem Gustovi, o čem to bylo, a on se na mě zmateně podíval a řekl: „To je přece ujetý skrz naskrz a proč lidi vůbec chodí do divadla, to je kurva přece zrovna tak ujetý, a proč se koukaj na film o nějaký kachně?“ „Jo,“ odpověděl jsem a vydal jsem se znovu domů, „jo, jasně že je divadlo ujetý, ale je to pravděpodobně naposled, co jsme v divadle byli,“ odpověděl jsem, a než se naše cesty rozešly, řekl Gusta, že si pozdějc zavoláme. „Jasně, to se rozumí,“ odpověděl jsem a pak jsem se vydal vzhůru zadní cestou ke vchodu a on pokračoval do kopce a přes ulici. Kristepane ne, jsi blbej nebo co? Nikdy jsme v divadle nebyli a vlastně ani pořádně nevím, proč jsem plácnul, že jsme byli v divadle. O divadle nevím nic a naprosto netuším, kde bych nějaký divadlo hledal, a jedinou opravdovou zkušenost s divadlem mám díky tamtomu, co přijelo k nám do školy. Víš přece, když jsme chodili do sedmý a do školy přišli ty hubený herci v šílenejch hadrech a běhali po jevišti sem a tam, jako by to mělo bejt něco zajímavýho. Nevzpomínáš si? Vždycky jsme se smáli ve špatnej okamžik, ale ne proto, že jsme chtěli bejt na ty herce hnusný, to spíš že jsme měli za to, že se zrovna máme smát. Kdo by se kurva taky vydržel nesmát, když… Přesně! Jedinej, kdo se smál ve správnej moment a komu celej ten tyátr přišel vtipnej, byli učitelé, a když jsem se pak jednou při švédštině zeptal, co na tý hře bylo tak vtipnýho, tak učitel řekl, že to přece byl Shakespeare a ty herci byli přece z Národního. Tohle 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209916