V zájmu všeho křesťanstva (Ukázka, strana 99)

98

V zájmu všeho křesťanstva

dlouhé městské hradby s jedenácti baštami byly co nejvíce zpevněny. Dal také prohloubit příkop a před nejvíce ohroženým místem, tedy zmíněnými baštami Camposanto, Andruzzi a Santa Nappa, vyrostl osm set metrů dlouhý, půldruhého metru vysoký val zesílený strážními věžemi. Veškeré domy před hradbami byly zbourány a také všechny stromy, včetně pomerančovníků a alejí cedrů padly pod ostřím seker, takže dělostřelci měli z takzvaných „rytířů“ zbudovaných na horních plošinách bašt okolí města jako na dlani. Ani z moře nebyla Famagusta snadno napadnutelná.

Přístav, tvořený zálivem, jehož vjezd bylo možné uzavřít řetězy, střežila pevnůstka na skalnatém výběžku. Spolu s děly z pevnůstky tento prostor pokrývaly i těžké kanony rozmístěné u arsenálu.

Sipáhíj

V zájmu křesťanstva_tisk.indd 98

3. 7. 2015 9:39:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209719

Tam a zase zpátky

99

Osmané místo příkopů navršili kolem města val z pytlů s pískem a dřevěných trámů. Za ním nasypali plošiny pro děla, stejně jako předtím u Nikósie. Jenže prý ani „po čtyřech tisících výstřelů nezemřel (ve Famagustě) jediný křesťan, kromě jednoho prasete a muly“. Naproti tomu benátští dělostřelci si na své konto připsali nemálo zabitých a raněných nepřátel.

Marcantonio Colonna a Girolamo Zane nakonec přece jen prosadili svou. O půlnoci 17. na 18. září vyplulo sto devětasedmdesát galér, jedenáct galeas, jedna galeona a čtrnáct dopravních lodí na otevřené moře.

Mířily na severovýchod, aby se podél tureckého pobřeží dostaly ke Kypru. Na jejich palubách čekalo na svou chvíli třináct tisíc sto pěšáků, z toho jedenáct set papežských žoldnéřů a dobrovolníků a tři a půl tisíce mužů placených Španělskem, ostatní byli najati Benátčany.

Dva dny předtím zajal korzár Kaya Çelebi poblíž zátoky Souda rybářskou bárku. Její posádka vypověděla, že loďstva „nevěřících“ jsou na Krétě pohromadě „připravená vyrazit na Kypr“. Kaya Çalebi okamžitě obrátil, aby informoval Müezzinzade Aliho a Lala Mustafu. Šlo do tuhého.

Už první den plavby (18. září) se nejrychlejší ligistické galéry objevily v průlivu mezi ostrovy Kárpanthos a Rhodos. Zane si uvědomil, že to tak dále nejde, a nařídil všem kapitánům udržovat formaci „jak pro plavbu, tak pro boj“. O tři dny později (21. září) dostihl křesťanskou flotilu poblíž ostrova Kastelorizo nedaleko tureckého pobřeží kapitán benátské galéry Alvise Bembo. Vezl zprávu o konci Nikósie. Během průzkumné plavby se zmocnil dvou menších osmanských plachetnic. Od zajatých námořníků se dozvěděl, co se na Kypru v posledních dnech a týdnech odehrálo. Girolamo Zane, kterého informoval Bembo jako prvního, dal mučit oba nepřátelské kapitány, aby zjistil, zda si všechno náhodou nevymysleli. Pak uvažoval o tom, nechat si tuto nepříjemnou novinu pro sebe, ale bylo pozdě.

Už tak mizernou náladu na galérách Svaté ligy ještě zhoršila silná dvoudenní bouře, která loďstvo rozptýlila a donutila jednotlivé lodi hledat útočiště v osmanském přístavu Kaş. Vjezd si vynutily silou. Když se počasí umoudřilo, flotila se připravila k vyplutí. Všichni čekali, s čím přijde válečná rada svolaná na Colonnovu capitanu. Až na Girolame Zaneho se ostatní velitelé podle slov kapitána benátské námořní pěchoty

V zájmu křesťanstva_tisk.indd 99

3. 7. 2015 9:39:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209719

100

V zájmu všeho křesťanstva

Pallaviciniho prý shodli na tom, „že bychom v naší cestě na Kypr neměli pokračovat, protože by to to byl zbytečný hazard“, a to i kdyby měl Piali a Müezzinzade Ali jen sto pětašedesát galér, jak zněly poslední informace. Osmané zato měli mnohem více vojáků, což by se nemuselo vyplatit.

Třebaže Zane žádal, aby flotila plula dále do Famagusty, anebo aby alespoň zaútočila na nejbližší osmanské pevnosti, Colonna obrátil 23. září lodě zpátky.

Přesně týž den zakotvil nedaleko Famagusty korzárský kapitán Kaya Çelebi. Trojlístek osmanských nejvyšších velitelů se tak dozvěděl o blížícím se protivníkovi. Třebaže co do počtu galér za protivníkem zaostávali, Lala Mustafa a Müezzinzade Ali přesvědčili váhajícího Pialiho, že se nelze vyhýbat bitvě. Sultán by to mohl chápat jako potupu. Piali následně nařídil vysadit na pevninu všechny „nepotřebné lidi“, v první řadě otroky a válečné zajatce, a vyrazil z Famagusty do Limasolu. Zde bude čekat na nepřítele. Zanedlouho se na obzoru objevily plachty. Piali rozvinul flotilu do bitevní linie, ale jak se ukázalo, jednalo se o turecké dopravní lodě přivážející z Anatólie zásoby a posily. „Marcantonio si myslel, že by mohl na Kypru sklidit slávu na můj účet, ale to se spletl,“ komentoval konec námořní výpravy zlomyslně Gianandea Doria. Čtyři dny nato, 27. září, se s Colonnou tvrdě pohádal.

Když mu oznámil, že se vrací s „katolickými“ loděmi na Sicílii, papežský admirál na něj vytáhl dekret vrchního velitele. Doria mu bez skrupulí sdělil, že on poslouchá jedině Filipa II. Když se do této rozmíšky zamíchal ještě španělský místokrál na Sicílii don Carlos d’Avalos, Colonnovi povolily nervy. Prohlásil, že do budoucna nechce mít se španělskou flotilou nic co do činění.

Flotila se rozdělila. Doria byl rychlejší a poslední zářijový den zakotvil na Krétě v zátoce Souda. Počasí, jako kdyby mu dávalo za pravdu.

Více než dvacet benátských a papežských galér zpáteční cestou řádně pocuchala na otevřeném moři podzimní bouře. Dvě papežské a jedna benátská loď byly zničeny. Navíc se znovu na některých lodích objevil tyfus. A když se Zane s Colonnou pokusili uklidit flotilu do lépe chráněné zátoky Souda, škody utrpělo dalších osm benátských a tři papežské lodě.

Colonna a Zane se na Krétu dostali o čtyři dny později než Doria, jenž ztratil jedinou galéru. Ten však hned následujícího dne, 5. října, odplul. Snad všichni si oddechli, že je konečně pryč, byť původně si Zane

V zájmu křesťanstva_tisk.indd 100

3. 7. 2015 9:39:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209719