Tonutí (Ukázka, strana 99)

truchlil, protože jsem ztratil člověka, kterého jsem bezmezně miloval a jemuž jsem naprosto důvěřoval. A k čemu to bylo?

Akorát jsem zjistil, že mě podváděla a kašlala na mě.“ „Havrane, už to musíš překonat. Úplně vážně, už to musíš překonat.“ „Nepřeju si nic jinýho. Jenže teď je to celý zpátky od začátku.“ Zapnul si zip na bundě. Victoria na něj zarmouceně hleděla. Zavrtěla hlavou a ve vlasech jí zajiskřilo světlo prosvítající výlohou. „Tudy cesta nevede, Havrane.“ Pokrčil rameny. „To budu vědět, teprv až ho chytím pod krkem.“

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209578

22

Pankow, Berlín, 22. září 1989

Na parkovišti před věžáky, které se tyčily k nočnímu nebi, se z černé lady vyvalil Hausser s Müllerem, Straussem a třemi mladými ženami. Otevřenými dveřmi auta vyřvával z autorádia pop a odrážel se mezi zdmi domů. Strauss řídil ce­lou cestu od restaurace v Mitte a osahával přitom malou bou­belku Helgu. Tak dojeli k panelákům v Pankowě, kde jí Strauss sehnal byt. Když zabouchli dveře, upustila Helga láhev s vodkou. Roztříštila se o zem. „Liebchen, ty nemehlo,“ utrousil Strauss.

Helga, která byla po alkoholu celá zčervenalá, se zasmála. „Nahoře v bytě mám další, ty moulo.“ Všichni se navzájem chytili a jako dlouhý had se s řevem vydali k nejbližšímu věžáku.

Hausser došel skoro až do domu, ale u keře hned vedle se vyzvracel. Úroky mu teď nevracel ani tak alkohol, jako spíš mastné jídlo, které spořádali v restauraci. S tuhou stravou měl problém obecně. „Ty neumíš pít, Haussere?“ Strauss Haussera plácl po zadku, až málem přepadl do keře.

Když zase našel rovnováhu, otřel si ústa. „Myslím, že bych měl jít radši domů.“ „Domů? Kam domů? Ty naštěstí nemáš žádnou rodinu, na kterou bys musel brát ohled. Užívej si volnost, to je sakra, proč tu slavíme.“ „Myslel jsem domů… ke svýmu úkolu.“ „Na domovníka si budeš moct zase hrát, než řekneš švec.

Christoph Schumann je u Brauna, kterýho sledujeme. Ti dva nám nikam neutečou.“ Strauss vzal Haussera za paži a společně došli ke dveřím, kde na ně čekali ostatní.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209578

Helga bydlela v devatenáctém patře. Jí je také devatenáct, šprý­movala po cestě výtahem, ačkoli se ona a její kamarádky blížily jistě spíš třicítce. Když vstoupili do bytu, v němž panoval nepořádek a který kysele páchl po zelí a cigaretovém kouři, začaly dívky chystat skleničky a zapalovat svíčky. Hausser ztěžka dosedl na nízkou pohovku, která byla kromě několika přepravek na mléko, na nichž spočívaly polštáře, jediným nábytkem v pokoji. Když ženy Straussovi nalily, usedl vedle Haussera. Helga pustila desku s Run Runaway od Slade. Dívky chtěly tančit, ale podařilo se jim přesvědčit jen Müllera.

Strauss cinkl svou skleničkou o Hausserovu a připil mu.

Hausser usrkl lacinou vodku. „Jak to vypadá se sledováním po­sledních ve skupině?“ optal se. „Pracuju na tom, ale kvůli všem těm novejm politickejm hnutím, který rostou jak houby po dešti a se kterejma se počítá, že se o ně postaráme, je celá Stasi pod tlakem. Naše možnosti jsou teď poměrně osekaný.“ Poposedl si blíž k Hausserovi. „Ze všeho nejlíp bysme udělali, kdybysme proti Schumannově skupině zasáhli teď.“ „Jak to myslíš?“ „Měli bysme celou tu jejich bandu zabásnout. Už jen kvůli těm jejich plánům na útěk se můžou se svejma vý­znamnejma postama rozloučit a posedět si několik let v chládku.“ „Kdybych chtěl, aby je všechny vyházeli, tak už bych dávno zasáhl. Tohle je do hajzlu útěk z republiky. A pomáhají jim papaláši ze Západu. Na tomhle případu toho můžeme vytěžit fakt hodně.“ „Nebo taky ztratit, pokud uděláme nějakou chybu, Haussere.“ „Jenže tu my neuděláme.“ Strauss pokrčil rameny, netvářil se nijak přesvědčeně. „Plukovník Schröder z oddělení O do toho může vstoupit a udělat malér. Jestli se vedení doslechne, že jsme okamžitě nezasáhli a nezabránili bezpečnostnímu riziku, kterýho se dopouští, tak to může mít fatální následky. Dalekosáhlý politický následky.“ 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209578