pŘíšerné pŘíbĚhy vánoČní
„Tak to ho tam asi musel dát někdo ze sloužících,“ řekla Mirandina matka, položila si ruku na srdce a usmála se. „Možná Gladys. To je roztomilé.“ Miranda se usmála, když viděla, jak její otec obrací oči ke stropu. „A kdo ho teda rozbalí?“ ptal se Ralph. „Nejspíš bys měl ty, když už ho máš v ruce,“ řekl otec. Ralph se zazubil, stáhl provázek i s papírem a postavil dárek na koberec. Byla to loutka bubeníčka, asi stopu vysoká. Měla na sobě modrobíle pruhované námořnické tričko, bílé kalhoty a na hlavě slamák s červenou stuhou. Kostým byl ušmudlaný a samá skvrna, klobouk dosti otrhaný. Buben byl zavěšený na řemínku, který se vinul bubeníčkovi přes rameno a pod paží. Loutka držela v každé ruce paličku. Buben byl velikánský a visel nakřivo. Po straně na něm byla vymalovaná plachetnice. Bubeníček nebyl ani trochu pěkný. Oči měl až příliš jako živé, zíraly ze ztuhlé tváře a jejich divoký pohled naprosto neladil se zachmuřenými, rudě namalovanými ústy s koutky obrácenými dolů. Jinak byla jeho tvář bílá, až na dva červené puntíky na tvářích. „No tohle!“ řekla Mirandina matka, „ten je ale ošklivý!“ Miranda na něj popleteně zírala. 108
Priestley_Priserne_pribehy_vanocni_vnitrek.indd 108
26.8.2015, 12:31:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209508