Karen si povzdechne a prohlédne si svou tvář v napodobenině benátského zrcadla: vidí jemné vrásky od smíchu, které teď brázdí její tváře, i hlubší rýhu nad obočím. Tolik ke kosmetickému ošetření proti vráskám. Konečky prstů si vypne kůži na čele, jako by se pokoušela odstranit neklamné známky stárnutí. Jak dlouho se ještě může vyhýbat botoxu? Nanejvýš pár měsíců. Tohle možná její syn myslel tím svým bezstarostně prohozeným: „Nikdo ti to nežere.“ Už nejsi žádná atraktivní mladice, ale vykopávka navlečená do minisukně. Žaludek se jí stáhne. V hloubi duše ví, že o tohle tu nešlo – nebo alespoň nejen o to –, protože v takovém případě by se jí na hlavu sneslo jen jeho obecné, zběžné pohrdání. Tohle ovšem bolelo, tenhle výsměch byl ostrý jako skalpel. Karen si vybaví včerejší rozhovor se svou dcerou, štíhlou a studijně založenou Olivií. Ve svých patnácti se chová mnohem rozvážněji než kdysi ve stejném věku její matka – s chlapci možná flirtuje na Facebooku, ale v životě by ji nenapadlo připustit si je k tělu. Vášeň považuje za něco, co člověk nachází v knihách, a s fyzickou láskou se rozumně rozhodla počkat až na svého Heathcliffa, pana Darcyho nebo Edwarda Cullena. Navzdory téhle naivitě je Livy moudrá, dokonce natolik, že často působí jako starší z obou sourozenců. Když na ni upře pohled šedých očí, které jako by všechny a všechno posuzovaly, zmocní se Karen nepří jemný pocit, že ji ta půvabná nevinná dívenka – tolik nepodobná jejímu vlastnímu dospívajícímu já – dávno prokoukla. Že jí vidí až do duše. Její děti jsou si blízké: pouhých devatenáct měsíců, které je od sebe dělí, vedlo k tomu, že se Jake své sestře svěřuje a drží nad ní ochrannou ruku – k nesmírnému údivu jejich matky, která do té doby poznatky o fungování sourozeneckého vztahu čerpala jen z vlastních zkušeností se starším bratrem Stevenem, jehož neviděla už dvacet let. Jestli má Jake k nenávisti vůči ní nějaký konkrétní důvod, pak ho Livy s největší pravděpodobností zná. A přestože se Karen jen těžko podaří ji přimět, aby bratrovu důvěru zradila, zkusit to přesto musí. Vyrušila ji večer při čtení jakési povinné četby. Dívka seděla na pa tách na pohovce, dlouhé nohy složené pod sebou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209482
„Livy… Nevíš, jestli Jaka něco netrápí?“ „Puberta?“ nadhodila její dcera, aniž by vzhlédla. „Měla jsem na mysli něco konkrétnějšího.“ Ta slova jako by ji dusila, musela je ze sebe doslova vytlačit. „Nějakou záležitost, která ho obzvlášť rozčílila… Možná to má něco společného se mnou?“ Olivia k ní zvedla oči orámované tlustými obroučkami, o kterých si Karen tolik přeje, aby je vyměnila za kontaktní čočky. Vždycky měla dojem, že tyhle brýle vyvolávají určitý odstup – její dcera díky nim pů sobí nesmlouvavě, její výraz lze jen těžko dešifrovat. „Jestli něco takového existuje, mami, tak si nepotřebuješ promluvit se mnou,“ spustila dívka nohy z gauče a zvedla se k odchodu. „To musíš probrat přímo s ním.“ K tomu ovšem Karen odvahu nesebrala. Bylo mnohem snazší jen mlčky připravit jídlo, sklidit ze stolu a připomenout mu, že je čas vy razit na ragbyový trénink a že zítra večer nebude doma, ale přijede se o ně postarat otec. Bylo mnohem jednodušší se dnes ráno prostě vy pařit, aniž by byť jen strčila hlavu do jeho pokoje a rozloučila se; lehčí předstírat, že to dělala hlavně kvůli němu: aby ho zbytečně nebudila. Nikdo ti to nežere, máti. Ta slova jí zkalila mysl. Ne, on jí to tedy rozhodně nežere, a teď se navíc zdá, že její dcera jakbysmet. Strach, že v očích svých dětí klesla – že jí snad dokonce opovrhují –, bolí stejně jako bodnutí perfektně nabroušeného kuchyňského nože. Její potomci jí to možná nežerou, ale co zbytek světa? Nezbývá než se snažit. Musí se o to zkrátka dál pokoušet. Zaměří se na důvěrně známou tvář, která jí oplácí pohled ze zrcadla, prohlíží si vlastní odraz zkušeným okem znalce. Pak sáhne do kabelky pro koženou kosmetickou taštičku v metalickém provedení, vytáhne pinzetu a z obočí vyškubne nežádoucí chloupek. Znovu se na sebe zadívá a pevnými, pravidelnými tahy si pročísne hřívu, aby celistvost účesu nenarušoval ani jediný zbloudilý vlásek. Nakonec si jen ma ličko rozechvělou rukou poopraví líčení rtů: obkrouží je konturkou, vyplní rtěnkou v neutrálním odstínu a ústa obtiskne do bělostného
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209482
papírového kapesníčku, na kterém zůstane mazlavá stopa. Uhladí si úzké šaty, narovná se a před odchodem z pokoje se ještě opravdu zhlu boka nadechne. Soutěžící dole v přízemním salonku popíjejí kávu a pokoušejí se srovnat s honosným prostředím panského sídla. Vzduch v místnosti téměř praská vzrušením. Největší nervozita svazuje Claire, která se na pohovce čalouněné květinovým kartounem nedokáže uvolnit; bojí se, že rozlije čaj. V duchu domlouvá roztřeseným prstům sevřeným kolem hrnečku, jediným výsledkem ovšem je, že se jí tekutinu poda ří vybryndat na podšálek. Všiml si toho někdo? Odpočítává minuty zbývající do dalšího úkolu a žaludek má sevřený tak příšerně, jako by ho stahovala ta nejtěsnější smyčka. Nedokáže dál sedět na místě, a tak vstane a přejde k vysokým klenutým oknům, která shlížejí na rozlehlou vyštěrkovanou plochu před domem, kde právě zastavil otřískaný Ford Focus kombi. Ten po hled v ní vykřeše nečekanou jiskřičku úlevy a ona se pousměje. Li jákem sužovaný Mike Wilkinson vyprostí z kufru auta sportovní tašku a se skloněnou hlavou loudavě překoná poslední úsek k domu. Koho asi na víkend opustil? Minulý týden spolu sotva promluvili, ale ona si všimla snubního prstenu a zaslechla zmínku o dětech. A přece ho obklopuje určitá aura smutku. Pozoruje, jak se jediný muž v soutěži neúspěšně pokouší uniknout dešti, a v tom okamžiku jí začne být sympatický. Vycítí v něm možné ho spojence: dalšího finalistu, který si není tak docela jistý, jak se tu vlastně ocitl, ale když už tu jednou je, hodlá si tu jízdu pořádně užít. Z nějakého důvodu – snad kvůli té zarputilosti v každém kroku, možná díky náznaku smyslu pro humor – má dojem, že jsou si s Mikem podobní: dva lidé, kteří si v životě připadají trošku ztracení, ale skrývá se v nich mnohem víc, než je na první pohled patrné. Co se Vicki týče, ta působí pěkně sebejistě. Vždyť posledně zvítězila se svými řezy Battenberg. Ale Jenny je dnes taky jako na trní. Minulý týden se ze všech sil snažila působit přátelsky, zato teď už žádné hovory
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209482