98
Tilar J. Mazzeová
s cílem ukázat, že si město poradí s jakýmkoli ohrožením říše196. Mohlo to vyjít, nebýt von Klugeho, který mezitím zavolal Hitlerovi a podrobně mu vysvětlil, co Carl a spiklenci udělali. Té noci už Carl věděl, že je mrtvý muž. Zůstali s Caesarem vzhůru do rána a ničili co možná nejvíc dokumentů, aby ochránili svoje kolegy. Ráno někdy mezi osmou a půl devátou Carl dorazil do své kanceláře na vojenském velitelství v hotelu Majestic. O třicet minut později přišel rozkaz: vůdce chce, aby vojenský velitel Paříže okamžitě přiletěl do Berlína. Carl se naposledy rozhlédl po kanceláři. Věděl, že už se nedá dělat vůbec nic. Zavolal do Berlína, aby oznámil, že je na cestě, a usoudil, že nemůže uškodit, když neuposlechne ještě jednoho rozkazu. Místo aby cestoval letadlem, tam odjede autem. Vyrazil na východ z Paříže a na venkovské silnici pokynul svému řidiči a pobočníkovi, aby zastavili na bitevním poli z první světové války. Kdysi tu bojoval a viděl umírat kamarády. Německé ponížení z Versailleské smlouvy bylo jedním z důvodů, který je dovedl až sem. Svým spolujezdcům řekl, že chce být chvíli sám, a vzdálil se od vozu. Za chvíli do ticha práskly dva výstřely. Řidič ho našel s prostřeleným okem a zraněním hlavy plout v zakrvavené vodě kanálu. Rychle ho odvezli do nemocnici ve Verdunu, kde jej ošetřili a mučili a kde nakonec v mukách zradil Erwina Rommela. Adolf Hitler ve vzteku nařídil nemilosrdné pozatýkání spiklenců i všech jejich příbuzných a rozhodl, že zrádci budou zabiti jako dobytek – oběšeni na klavírních strunách na hácích na maso. Šlo o trýznivou smrt pomalým udušením, která následovala po dnech a někdy i týdnech děsivého trýznění. Hitler a jeho nejbližší spolupracovníci pak po večerech s pomstychtivým potěšením sledovali nafilmované záběry z poprav. Na jedné ze strun se ještě před koncem léta v Berlíně houpal i Carl. Ostatní pařížští spiklenci uprchli a pátralo po nich gestapo. Hans von Linstow vydržel na útěku jen dva dny. Caesar von Hofacker šest. I on pak při mučení zradil Erwina Rommela a oba rovněž skončili v Berlíně na strunách.
HOTEL RITZ_TISK.indd 98
17.9.2015 23:32:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209481
HOTEL RITZ
99
V následujících týdnech bylo ve Třetí říši zatčeno přibližně pět tisíc osob a téměř dvě stě z nich bylo kvůli neúspěšnému atentátu popraveno – mnozí z nich nevinní. V Paříži přežil bezprostřední čistky pouze Hans Speidel. Po 20. červenci se němečtí spiklenci stali uprchlíky na nepřátelském území, a kdyby Hanse dopadli, zaplatil by i on životem. Byl na útěku, pronásledován gestapem. Kdyby byli odhaleni pomocníci spiklenců, následky by se nevyhnuly ani jim. Frank Meier si to dobře uvědomoval, když toho večera v baru na rue Cambon sledoval příchody a odchody nervózních Němců, kteří vystrašeně naslouchali, kdy se ozvou dusající boty a bušení na dveře. Všichni hráli ve spiknutí větší či menší roli. Vzhledem k tomu, že Blanche byla v rukou běsnícího gestapa, i Claude vypadal obzvlášť ztrhaně a vyčerpaně. Obvyklé hraní vrhcábů v baru probíhalo v zasmušilém tichu a dokonce i za normálních okolností plynulý proud sázek, které Frank po většinu dní přijímal, se výrazně ztenčil. Dnes nikdo neměl náladu na hazard. U stolů v zakouřených rozích bezpochyby neseděli jen obvyklí špioni a dvojití agenti. Všichni se rozhlíželi a čekali na důsledky a na to, koho postihnou. To platilo i pro Franka. Němečtí vzbouřenci, které znali nejlépe – ti, kteří s nimi žili v Ritzu – riskovali a prohráli. Jejich plán selhal. Ale na několik pomíjivých hodin včerejšího večera byla Paříž svobodná, i když o tom skoro nikdo nevěděl. Frank doufal, že Blanche dokáže udržet jazyk za zuby do druhého, definitivního osvobození a že všichni zachovají vzájemná tajemství. Dnes večer se bar zavře přesně v devět jako vždycky, a na nic jiného se momentálně soustředit nedalo. Ať se ale barmanovi honily hlavou jakékoli myšlenky, všem pozorovatelům se Frank z Ritzu jevil elegantně a nezúčastněně jako obvykle.
HOTEL RITZ_TISK.indd 99
17.9.2015 23:32:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209481
100
HOTEL RITZ_TISK.indd 100
Tilar J. Mazzeová
17.9.2015 23:32:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209481