kdo s ní jedná, jak se sluší a patří, i když ji podle všeho vůbec nezná a neví, že je dcerou krále. „Ty tady v lese bydlíš?“ zeptala se. Samial se mezi stromy pohyboval naprosto bez námahy, skoro jako by se vznášel, a zdálo se, že dokáže najít pěšinu tam, kde podle Elodie žádná nemohla být. Nejlepší na tom bylo, že dokud se Elodie držela těsně za ním a našlapovala přesně tam kam on, větve se jí už nestavěly do cesty, jako by věděly, že se mají držet dál. „Jsem tu se sirem Jakenem,“ odpověděl Samial. „Jsem jeho panoš. Můj pán, rytíř Jaken, bojoval po boku krále Morlona ve Válce krve, před mnoha lety. On i ostatní muži z jeho praporu tu od té doby přebývají.“ Elodie moc dobře věděla, o čem Samial mluví. Tisíciletá válka, ve které byla Válka krve pouhou kapitolou, byla nejoblíbenějším tématem jejího učitele dějepravy. Elodii se ale z příběhu o tom, jak její otec zavraždil svého bratra Morlona, aby uchvátil trůn Toronie, zvedal žaludek. Rozhlédla se kolem sebe. Les jí najednou připadal úplně jiný. Byl snad skutečně domovem družiny ctihodných rytířů bojujících proti králi Brutanovi? Válka krve se odehrála už před patnácti lety, ale i tak by tihle rytíři byli mnohem působivějším vojskem než Fessanova sebranka otrhanců. „Jak dlouho už siru Jakenovi sloužíš?“ zeptala se. „Od svých jedenácti let,“ odpověděl Samial. „Sir Jaken pochází z Idilliamu. Dokud je král Brutan na trůně, nemůže se vrátit domů. A já také ne.“ Elodie se usmála. Znělo to tak romanticky! Panoš, který věrně slouží rytíři ve vyhnanství. A co víc, pokud sir Jaken a jeho druzi skutečně tolik nenávidí krále Brutana, určitě se nebudou zdráhat bojovat za ni. Rozhodně bych na své straně měla radši je než ten směšný Trojzubec. Elodie se chtěla vyptávat dál, ale Samial v tu chvíli seskočil z vyvýšeného valu na širokou pěšinu vedoucí napříč lesem. Vzhlédl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209479