„Dobře, prohledejte dům. Vím, že ještě před třemi minutami zbraně měli. Nemohli je stačit moc dobře schovat.“ „Nikdo z nás ozbrojený nebyl,“ volá Sonny Järvinen ze svého místa u zdi. „A rád si poslechnu, jak budete dokazovat opak.“ Zack si k němu pospíší. Chytí ho za vestu a přitáhne si ho k sobě tak, že má jeho obličej těsně u svého. Bezvýrazné oči. „Chápu, že jste vevnitř v klidu seděli a hráli bridž,“ zasyčí, „ale stejně si to ještě ověříme. A odteď budeš mluvit, jenom když se tě na něco zeptám, je to jasné?“ Pustí ho a Järvinen se ušklíbne. Zack pohlédne na Deniz. Sedí na prknech a je pobledlá. Látku kolem krku má od krve a tričko vepředu skoro celé červené. Dojde k ní. „Nevíš, jestli už jede sanitka?“ „Ne, ještě to chvíli vydržím.“ „Měla by ses nechat ošetřit.“ Ostře na něj pohlédne. „Nechám, za chvíli. Jasné?“ Členy gangu odvádějí k dodávce. Tlustý motorkář zabere celé přední sedadlo a pod jeho váhou zavržou tlumiče. „Järvinena nechte tady,“ požádá Zack. „Postaráme se o něj.“ On a Deniz se s ním posadí do plastových židlí na dvoře, jejich kolegové zatím prohledávají dům. Järvinen nosí pod klubovou vestou černé tričko a Zacka překvapí jeho slabé ruce. Zároveň si uvědomí, co to znamená: tenhle člověk to tu řídí mozkem. Šéf gangu má pod zelenýma očima temné kruhy, ale dívá se bystře a inteligentně. „Museli jste být pořádně ve stresu, když jste jen tak začali střílet,“ spustí Zack.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209477